„Cítím se tady jako doma,“ přivítal diváky úterního koncertu v českobudějovickém kostele Obětování Panny Marie houslista a dodal proč. „Chodil jsem tady do lidušky a taky na obědy, i když na ty nejlepší vzpomínky zrovna nemám.“


Těžiště Šporclova barokně zaměřeného koncertu, se kterým vystupuje ve 24 městech České republiky, tvoří kompletní provedení Čtvera ročních dob italského skladatele Antonia Vivaldiho. Šporclovy výjimečné housle uslyší po metropoli a vystoupení v Trhových Svinech Jihočeši ještě ve Vodňanech.

Proč jste pro Vivaldi Tour 2008 vybral právě netradiční duchovní prostředí?
Přemýšlel jsem, kam bych letošní turné posadil, protože jsem prakticky hrál už ve všech možných sálech, divadlech a kulturácích, které existují. Tak mě napadlo, že k barokní hudbě se kostely hodí a trochu netradiční je to v tom, že já hraji většinu koncertů v husitských kostelech. Musím říct, že měly vždy úžasnou atmosféru, ať v katolických nebo husitských kostelech. Zdá se totiž, že toto prostředí lidi ještě víc propojuje a zesiluje, zkrátka, že tam duchovno funguje.


Na druhou stranu – právě chladné interiéry nejsou vždy pro houslistovy prsty zrovna nejideálnější…
Je pravda, že jsme nepočítali s tím, že bude taková zima. Husitské kostely jsou novější a bývají vytopené. Zatím jsme problémy neměli, navíc i diváci mění akustiku. A my hrajeme poměrně rychle, takže se docela zahřejeme (smích).


Vybral jste si tento repertoár sám?
Ano. Ještě hrajeme koncert napsaný Fritzem Kreislerem ve stylu Vivaldiho. Kreisler byl jeden z nejlepších houslistů začátku minulého století. Ale byl to také velký šprýmař, protože tvrdil, že našel někde v knihovně další Vivaldiho originál. A ta skladba je nádherná.


Jakou hudební představu jste si o tomto vyhlášeném hudebním kousku při jeho studování vytvořil?
Samozřejmě jsem se s tím potýkal, protože interpretačních verzí je mnoho a tato skladba patří mezi nejnahrávanější. Myslím, že jsem si udělal svoji verzi. Vivaldi napsal ke každému koncertu sonet, ve kterém přesně popisuje , co by se mělo hrát a dokonce i v notách je přesně napsáno, kde by ten slavík měl zpívat, kde šumět lesík a kde mají tomu, komu je zima, cvakat zuby… Ale každý má svoji představu a zkušenosti o tom, jak má les šumět a jak mají cvakat ty zuby.. A o to je práce krásnější.


Dokonce zapojuje svoji vlastní improvizaci…
Ano. Barokní skladby samy o sobě umožňují jakési improvizace v pomalých částech, v té době se totiž hodně improvizovalo. A já jsem ještě propojil jednotlivé věty, protože mám rád skladbu jako celek. Není každá věta propojená s druhou, ale několik kadencí jsem si udělal.


Za tři týdny vyjde nová deska s nahrávkou ze dvou živých koncertů, kde jste se „spřáhl“ s romskou cimbálovkou. V tomto stylu převládá asi víc přirozená muzikálnost nad technikou?
To byste se divila. Vybrali jsme tři těžké skladby – rumunské, maďarské a variaci na ruské a cikánské písně. Základ napsali romští houslisté a já si na to přidával hodně těžké variace, protože o tom tato hudba je. Atmosféra byla na koncertech skvělá, lidi řvali a dupali, opravdu nezapomenutelný zážitek.