Obě odešly předčasně z tohoto světa, přesto za sebou zanechaly rozsáhlé dílo. Stejně jako slavný rakouský malíř, od jehož narození letos v červnu uplynulo 120 let. Českokrumlovské Egon Schiele Art Centrum otevřelo dvě nové výstavy – studentské lásky Olbrama Zoubka Evy Kmentové a rakouské umělkyně Helgy Philipp. Fasádu domu č. 72 v Široké ulici nově zdobí madona jihočeské malířky Evy Prokopcové a galerie také vystavila Schieleho grafický soubor z roku 1917, který dostala darem.

„Chtěla jsem dát slovo ženám, nejen proto, že byly tisíce let modelem umělců, ale hlavně proto, že 20. století dalo ženám svobodu v tom, aby se staly výtvarnicemi a mohly tvořit,“ řekla ředitelka galerie Hana Jirmusová.

Otisky těl v betonu

Expozice Evy Kmentové (1928 – 1980), zahrnující sochy, objekty a kresby, má název Stopy v krajině. Členka někdejší skupiny Trasa zpočátku vycházela z kubistické skladby tvarů a pozdější tvorby Otto Gutfreunda, avšak v 60. letech nahradila sochu objektem. Opustila tradiční postupy sochařství a začala pracovat s otisky předmětů a lidského těla do sádry či betonu. V 70. letech vytvářela nejen kresby, ale i sochy a reliéfy z papíru.

Se sochařem Olbramem Zoubkem se setkali začátkem října 1950 na UMPRUM a zamilovali se na první pohled.

„V poledne jsme sedávali v koutě ateliéru a rozkrajovali jablka, jestli se objeví hvězdička. Většinou ano. U hrušek často křížek… Byli jsme mladí a bylo to krásné. Prostor v bytě jsme přepažili na obytnou část a dílnu. Topili jsme v bubínku a museli jsme v noci vstávat, aby nevyhasl. Nad stolem visela na drátě žárovka, Eva na ni udělala ze stébel řídké stínítko, a jak se otáčelo, chodily po stropě krásné stíny. Na čelném místě stála truhlářská hoblice, Evu inspirovala k obrázkům,“ vzpomínal Olbram Zoubek.

Díla vybíral společně s jejich dcerou Polanou a synem Jasanem. Z velké části tak pochází z rodinných sbírek, minimálně deset prací se na veřenosti objevuje poprvé. Pro Jirmusovou má Kmentová zvláštní půvab: tím, co dělala, i tím, že patří mezi umělce, jimž nebyl dopřán dostatek času na tvorbu. „Kresby jsem sama rámovala, paspartovala a úplně jsem měla pocit, že mě hladí. Málokdy jsem se setkala s tím, aby celý náš tým, včetně dozoru u výstavy, byl tak osloven. Eva Kmentová věděla delší dobu, že její dny se krátí, ale nestěžovala si a dál pracovala,“ popsala Hana Jirmusová.

I druhá předčasně zemřelá umělkyně, kterou galeristka vybrala, Helga Philipp (1939 – 2002), za sebou zanechala bohaté dílo – sochy, objekty, grafiku, malby a kresby. Absolventka sochařiny na VŠUP ve Vídni pracovala s hliněnými a kamennými předměty, s plexisklem, zrcadly, gumovými hadicemi, betonem a železem, v grafice s pauzovacím papírem a graffiti.

Grafiky z roku 1917

„Měli jsme obrovský dům, viděla jsem od začátků vše, co matka tvořila, pomáhala jsem jí například s rámováním. Hodně mě ovlivnila, mám ráda čisté, geometricky jednoduché umění,“ zavzpomínala Olga Okuněv, její dcera, historička umění.

Obě výstavy potrvají do 6. února. Krumlovská galerie rovněž láká na Schieleho grafický soubor č. 164 z roku 1917, který jí v dubnu věnoval John Copland, Američan žijící ve Švýcarsku. Ten je centru velmi nakloněn; loni mu daroval rozsáhlou knihovnu zaměřenou na Schieleho život a dílo a nedávno zapůjčil ze své sbírky originály tohoto umělce.

„Schiele cyklus vytvořil na popud svého galeristy Arthura Rösslera. Byl sice odveden, ale protože pracoval v týlu, měl čas kreslit a malovat,“ doplnila Jirmusová.