Prezident České asociace suiseki se tímto tradičním japonským uměním zabývá skoro deset let.


Proč děláte Dny japonské kultury?
Chceme představit aspoň zlomek z umění, která Japonci dokonale ovládají a znají. Spolu s přáteli, kteří se japonským uměním zabývají, vystavujeme přes pět desítek exponátů. Padesát kamenů pochází od umělců z Čech, Švýcarska a Slovenska. Kameny doplňují aranžmá bonsají a květin i kaligrafické obrazy japonského mistra. Japonské umění představujeme, aby lidé vědělai že kolem nás nejsou jen herny, drogy a silné mašiny, ale také krásné věci. Věci, se kterými se může člověk potěšit a které pohladí na duši.


Co je suiseki za umění?
Jde o umění kamenů, cestu za jejich poznáním. Jde o kameny, které najdete v přírodě. Nejsou nijak opracované, takže na nich pracovala jen příroda. Znázorňují pohoří, hory s vodopády, postavy, zvířata, lodě, mosty, chatrče nebo domy. Když se na kámen podíváte, hned máte pocit, že něco znázorňuje a nějak vypadá.


Kam na kameny chodíte?
Sbíráme je všude, kde se dá. Nejlépe je sbírat v řekách, potocích, kameny se dají sbírat i na polích. I kousek za Českými Budějovicemi najdete velmi krásné kameny, stejně tak v Křemžském potoce. Nyní chodím na kameny s partnerkou Táňou, která nachází lepší exponáty než já. Děvčata mají jiný pohled, našla už několik krásných kamenů, které obohatili naši společnou sbírku.


Jaký kámen musí být?
Musí být tvrdý, musí mít zajímavý tvar a barvu. Nesmí být otřískaný, ale opracovaný přírodou. Musí být elegantní.


Můžete s kamenem pracovat?
Nejprve ho musíte pořádně vyčistit. Jeden z důležitých znaků kvalitních suiseki je stáří. Kameny necháváme venku, poléváme vodou. Svítí na ně sluníčko, a když pak uschnou, tak vyniká barva a struktura kamene. Kameny, které mají hladký povrchy, leštíme jemným hadříkem.


Kolik máte exponátů a kde je doma skladujete?
Kameny se nedají počítat na kusy, ale na kvalitu. I kdybych jich měl jen pět a byly kvalitní, tak si řeknu, že jsem dobrý kamenář a mám špičkovou sbírku. Doma máme asi dvě stě kamenů. Další dvě stovky čekají, až pod ně uděláme podložku. Je to titěrná práce, která trvá spousty hodin. Pár nejlepších kamenů máme uložených v krabičkách, ostatní jsou položené v regálech.


Odkud jsou vaše nejkvalitnější?
Od nás. České kameny jsou nejkvalitnější. Mám kameny z Japonska, Číny a dalších koutů světa, ale české kameny jsou nejlepší. Česká republika je geologicky úžasná. U nás je velká výhoda, že zdejší řeky nejsou vysbírané. Umění suiseki je poměrně mladé, mnoho lidí se mu nevěnuje, takže se u nás dají najít nádherné kameny. Nejde o rabování řeky. Každý si strčí do kapsy kamínek, když se mu líbí, a odnese si ho domů. Řeky jsou ohromný zdroj. Když přijde velká voda, přinese úplně jiné kameny, takže se dá sbírat stále. Koryta jsou obnovitelný zdroj exponátů, které sbíráme a máme rádi.


Mohou přijít na výstavu nevidomí?
Samozřejmě. Je dobré, když si lidé mohou na kámen sáhnout. Kamenům se nedá ublížit, není to křehké sklo.


Co vás na tomhle umění baví?
Je návratem do dětství. Do tohoto umění musíte dospět. V Japonsku se jím zabývá starší generace lidí. Ti však bohužel umírají, ale mladí zájemci nejsou. Musíte dosáhnout určitého věku, než poznáte, že suiseki je skutečně excelentní umění. V Japonsku je považováno za jedno z nejlepších a nejelegantnějších. Lidé se při něm vracejí do dětství. Jako děti jsme všichni sbírali kamínky. Nosil jsem je domů, měl jich stále plné kapsy. Ve středním věku jsem se ke sbírání kamenů znovu vrátil. Teď sice sbírám kameny jiného typu, vidím v nich něco jiného než v dětství, ale sbíráním kamenů tohle umění stále je.