Když jsem dostal k recenzování knihu Matýskovo putování tajemnou Šumavou, trochu jsem zaváhal a zároveň se vyděsil. Dětská knížka. Využil jsem však doby čekání na svou ženu a do knihy se raději ihned začetl, už kvůli rozsahu – 287 číslovaných stran není málo. Autor jistě není veřejnosti neznámý. Vydal předtím několik knih kuchařských receptů z různých regionů – Kuchyně staré Šumavy, Kuchyně starého Pošumaví, spolu s Josefem Cincibusem Švejkovu cestopisnou kuchařku, sám pak ještě třeba knížku Kuchyně mezi Orlicí, Labem a Cidlinou. A je znám i jako scénárista. Pokud o něm mám zjištěno vše, je Matýskovo putování jeho první dětskou knížkou. A musím hned v úvodu doznat, že jde o prvotinu velmi zdařilou.

Matýsek se podobá mnoha jiným literárním 'klukům' - Exupéryho princi, Malému stromu Forresta Cartera nebo Emilovi Ericha Kästnera, abych zmínil alespoň ty 'nejobehranější ze známých firem'. Budeme tedy číst další knihu cesty. Matýsek z Modravy je ale pravý Šumavák, zrozenec drsného kraje. Maminka Matýskovi umřela, když se narodil. V reálném světě dospělých nemá nikoho blízkého, je úplný sirotek, který se rozhodne, že najde ve světě svého tátu. Jeho otcem však, jak se ukáže, není nikdo ze světa lidí, což my dospělí při čtení dětem můžeme chápat jako rozbití struktury tradiční rodiny.
Jeho nejbližšími přáteli jsou nadpřirozené bytosti – Modrá víla, paní Šumavy Gabréta a vodníci. Tedy svět imaginace, svět představ a přeludů.
Lidé, s nimiž se Matýsek setkává při svém hledání, figurují v příbězích spíš jako potřební bližní, jimž je nutno pomoci, protože jsou na tom, začasté vlastní vinou, de facto hůře než Mates. Lakotní sedláci, hamižní loupežníci, pytláci. Matýsek, ač by se lehce mohl stát součástí struktur deklasovaných vrstev, odolává všem svodům, tříbí vlastní charakter – jeho největším nepřítelem je typicky mužská samolibost a ješitnost – a jde odhodlaně za svým cílem. Chce poznat svého otce. Že je jím nakonec sám Černobog, pán šumavských hvozdů, dospělého čtenáře nepřekvapí.

Dospělý čtenář, poučen moderní psychologií a vědami příbuznými může vnímat příběh také Černobogovýma očima. Zápas, který svádí pán lesů s Matýskem, se tak dá číst jako zápas muže s přijetím role otce, navíc opožděně a v okamžiku, kdy potomek stojí na prahu dospělosti. V okamžiku či procesu iniciace.

Když si však všechnu intelektuálštinu odmyslíme a, nejlépe spolu s dětmi, začteme se raději do poutavého vyprávění o Šumavě, jejích lidech a světě čar a kouzel, který k horám neodmyslitelně patří, odpustíme jistě redaktorům sem tam nějakou tu chybu. A budeme napjatě sledovat, jak ta Matesova cesta za sebou samým, za svou dospělostí a životním štěstím vlastně dopadne. Budeme vědět, že je to pohádka a v ní se nakonec Amálka dostane Matýskovi za ženu, ale stejně budeme napětím nesví, protože se nám po dlouhé době dostala do ruky kniha o dětech a dospělých, které známe.

Nepotřebujeme stále nové Pottery, protože mezi námi chodí Matýskové z Modravy. Když se navíc k příběhu přidá dobrá ilustrace – a to obrázky Zdenky Krejčové, které připomínají šumavskou podmalbu na sklo, rozhodně splňují, mělo by přijít i nějaké to ocenění. Alespoň to, že na knižních pultech knihu za pár dní neuvidíme, neboť bude vyprodaná.

Hodnocení Deníku: 90%

TOMÁŠ VEBER
Autor je kulturní kritik

Václav Malovický: Matýskovo putování tajemnou Šumavou. 287 stran, vydal Anifilm, Praha 2010.