Fotbalista Jan Lála jako oranžový medvídek, ozdoby ze skořice, paličkované krajky, panenka se šněrovačkou pošitá rybími šupinami. Úžas budí dílo lidové umělkyně Ludmily Dominové, které obsáhlou výstavou představuje od pátku Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.

Třiašedesátiletá dáma žijící v Hluboké nad Vltavou začala s ručními pracemi jako malá u babičky, která ji naučila háčkovat, stejně jako dnes Dominová pokračuje s vnučkou. „Hlavně to byl ale dar od boha. Stačilo mi se na tu věc podívat a už jsem věděla. A vždy mě něco pošťouchlo dál,“ popisuje.

Proslavily ji výšivky z rybích šupin. Když jí bylo asi 24 let, přišla za ní sousedka a přinesla jí zástěru po mamince vyšívanou rybími šupinami. „U nás byla zpracovna ryb, takže se vzal kýbl šupin a bylo jedno, jestli je zkazíte. Ale recept jsem měla, protože vyšel v roce 1970 v Jihočeské pravdě (dnes Deník). Šupiny dělalo strašně málo lidí, je to rarita,“ vysvětluje Dominová.

Zájem má o ně celý svět. Vytvářela je do Francie, Německa, Rakouska či Mexika a lákají turisty, hlavně z USA. „Jsou to většinou rodáci, kteří sem jezdí hledat své kořeny: přijedou ke mně domů, dostanou chleba se sádlem a ukážu jim, jak se vyšívají šupiny,“ usmívá se.

Šupinný záběr má široký: vajíčka, betlémy, kabelky, brože i jahelníčky. Výstava to odráží – návštěvník najde ducha svatého, který visíval na dětskou postýlkou, panenky Doudlebačku a Blaťačku, jež mají šupiny na sukni, zástěře i šněrovačce. A také obrázek Hluboké z roku 1901 obšitý šupinami.

Šupinami si zdobí oblečení a vyrábí z nich šperky, takže není těžké uhodnout, z čeho jsou náušnice, jež nosí… Vztah k vodě má v genech. Její rod pochází po babičce ze Zlivi a rybniční pytláci Karhoulové, o nichž psal Klostermann, jsou její předkové.

V muzeu předvádí své umění plasticky. V dřevěné konstrukci zřídila salon švadleny: obsahuje unikáty jako výšivku ze svatebního praporce z roku 1840 nebo gobelínovou kabelku s lidskými postavami, kterýžto motiv se používal pouze při uzavírání sňatků. Dále ozdoby biedermeier z hřebíčku, badyánu či skořice, jež se našívaly na svatební koruny a dávaly pro štěstí, lásku a boží požehnání.

Expozici otevírá pokojíček s názvem Brloh staré medvědice. „Mně tak odjakživa říkají, i do telefonu se tak někdy hlásím,“ směje se. V sekci šitých medvídků je modrý Tatík na houbách i oranžový, inspirovaný jejím dívčím idolem. „Mám od mládí schovanou fotku Jana Lály, fotbalisty ze Slavie,“ říká s úsměvem. V dalších částech vystavuje ručně šitou repliku anglického patchworku z 18. století, který tvoří 680 kusů, různé typy krojů nebo sluníčkovou krajku – za takto pošitý límec se dal kdysi koupit velký statek.

„Je to první profilová výstava Ludmily Dominové, která patří ke stříbrům Jihočeského kraje. Není jediná textilní technika, kterou by neuměla svýma
šikovnýma rukama ztvárnit. Je prostě úžasná,“ ocenila ji Marcela Macková z regionálního pracoviště muzea pro lidovou kulturu.

Ludmila Dominová
Narodila se 2. května 1948 v Českých Budějovicích, dnes žije v Hluboké nad Vltavou. Lidová tvůrkyně, restaurátorka textilu, znalkyně jihočeského národopisu a sběratelka. Díky spolupráci s Národopisným sdružením při Jihočeském muzeu se začala zajímat též o výrobu a rekonstrukci krojů. V této souvislosti si osvojila řadu již zaniklých textilních technologií, mezi nimi i způsob výšivky rybí šupinou. Je jednou z nejznámějších lektorek kurzů textilních technik v Česku. Znalosti předává svým nástupcům včetně své vnučky. Pořádá i letní týdenní dílny na Hluboké, kam jezdí ženy z celého Česka. Dne 13. září 2008 získala za vyšívání rybími šupinami ocenění Nositel tradic lidového řemesla.

Ovládá tyto techniky: předení, tkalcovství, síťování, pletení, háčkování, paličkovaná krajka, šitá krajka, frivolitka, batika, plstění za mokra, tenerifa – sluníčková krajka, krosienka – tkaní na rámu, patchwork, biedermeier, výšivka, výšivka rybími šupinami ad.