Šťastné propojení symbolizuje špičková česká vokální skupina The Swings, jež od 20 hod. zítra v jihočeském studiu vystoupí (koncert bude také živě přenášen na frekvenci ČRo ČB 106, 4).


The Swings v tom nejlepším navazují na tradici zámořských černošských i bělošských sestav uplatňujících charakteristický způsob skupinového zpěvu vedeného v úzké harmonii. (The Ink Spots The, Mills Brothers, The Modernaires, the Boswell Sisters the Skylarks a další).


Vokální výraz the Swings je však zároveň svěží, moderní. Skupinu, která má na svém kontě několik zajímavých alb a velké množství vydařených koncertních výkonů, více představí rozhovor s jejím zakládajícím členem Petrem Hanzlíkem.


Jak se the Swings dali dohromady a co rozhodlo o volbě repertoáru?
The Swings se uvedli na českou scénu počátkem roku 1991 jako vokální kvarteto zaměřené na vícehlasý jazzový projev stylizovaný po vzoru podobných kapel z éry vrcholného swingu, především The Mills Brothers nebo The Modernaires. Volba repertoáru a základní stylová vyhraněnost byla v prvopočátcích naší existence doménou tehdejšího kapelníka a strůjce myšlenky vzniku kvarteta Karla Majera, který však v roce 1996 z kapely odešel. Změn bylo v průběhu let samozřejmě víc, pravdou je, že z té původní sestavy kvarteta jsem zůstal sám.


Do jaké míry jde v případě the Swings o stylizaci a, řekněme, životní, osobní dotyk s daným druhem hudby?
Stylizace The Swings, to je především příjemný jazz se všemi jeho atributy. V užší specifikaci jde o tzv. mainstream, to je takové zvláštní slovo (z angličtiny, „hlavní proud“), v Čechách znamenající zkrátka swing, které má poměrně nepřesný a obecný význam a používá se pro označení stylu, jenž stojí někde mezi tradičním a moderním jazzem, nehledá v interpretaci nic až tak nového a naopak kreativně vstřebává a využívá principy již objevené, tedy od swingu k be-bopu a dál. Smyslem takové hudby je zkrátka „být při tom“, bavit sebe i posluchače, zprostředkovat a užít si to, co jazz dělá jazzem, tedy hojnost rytmu, melodie, harmonie, řádu i improvizace, a to vše navíc je v našem případě korunováno prožitkem ze zdlouhavé a krásné práce s vícehlasem.


Můžeš shrnout těch více než patnáct let historie skupiny? Třeba skrze nějaké zásadní mezníky.
O vzniku už byla řeč. V následujících letech jsme si pak užili vystupování po různých klubech i na Karlově mostě. V roce 1994 jsme dostali „lano“ od Ondřeje Havelky do posléze velmi úspěšného karlínského muzikálu Má férová Josefína, odehrálo se přes sto repríz. Tato spolupráce pak v roce 1995 dala vzniknout albu „Ondřej Havelka uvádí The Swings“ a v podstatě i kapele Melody Makers, jejíž páteř dodnes tvoří rytmika tehdejší doprovodné kapely The Swings. Postupem času ale v rámci Melody Makers příliš ubýval kvartetu prostor pro vlastní realizaci a v roce 1999 jsme se rozešli. O rok později jsme už se svou novou kapelou vydali CD „Java Jive“. V roce 2003 nastaly v kvartetu poslední personální změny a natočili jsme album „Já bych si rád najal dům“.
Zatím posledním zaznamenaným počinem je naše loňská spolupráce s pražským Bohemia Big Bandem v rámci cyklu koncertů Jazz na Hradě. Tady zpíváme vlastně úplně nejpůvodnější repertoár The Swings z počátku devadesátých let, tedy skladby orchestru Glenna Millera, takže se kruh pomyslně uzavřel.


Jak vzpomínáš na spolupráci s Melody Makers a Ondřejem Havelkou?
Spolupráce to byla užitečná a, myslím, velmi plodná. Po již zmíněném karlínském muzikálu a albu z roku 1995 Ondřej Havelka uvádí The Swings, oceněném zlatou deskou za 25 000 prodaných nosičů, jsme se podíleli na dalších projektech (z desek osobně mám nejraději album Pocta George Gershwinovi z roku 1999), spolupracovali jsme na videoklipech, v roce 1996 jsme se – coby kulturní doprovod naší výpravy – podívali na olympiádu do Atlanty, objeli jsme s Melody Makers a Sestrami Havelkovými několikrát republiku v rámci koncertních turné, o výletech po světě nemluvě. Ale málo platné, s postupujícím časem bylo jasné, že některé okolnosti, včetně třeba samotného stylu a výběru repertoáru, jsou zkrátka vzájemně neslučitelné.


Pokud se nemýlím, koncert v českobudějovickém rozhlasovém studiu ukončí několikaměsíční pauzu The Swings. Má být tedy jakýmsi přemostěním do nové etapy? S jakou kolekcí písniček přijedete a jaká kapela vás bude doprovázet?
Nenazýval bych to přímo přemostěním. Totiž – naší ambicí už delší dobu není dobývat, abych tak řekl, za každou cenu pomyslné hitparády a světskou slávu, ale spíš tou muzikou bavit sebe i okolí, jak už zaznělo. V případě kvarteta jde možná i víc o ten proces vzniku oné souhry, sezpívání, o atmosféru zkoušek.
Je pravda, že jsme před časem poněkud zvolnili tempo ve smyslu společné práce, každý z nás má vedle kvarteta spoustu jiných a velmi různorodých aktivit: Petr Jindra je například profesí žákovský hokejový trenér a vedle toho i kytarista rockové kapely, Pavel Švestka a Jiří Hruška mají úvazek v pražské Státní opeře, Pavel navíc má své jazzové trio, já kromě jiných záležitostí. vedu umělecko-produkční agenturu a autorsky se věnuju scénické a vážné hudbě.
Vystupujeme tedy méně, zato si vybíráme samé pěkné a radostné příležitosti, mezi něž samozřejmě patří i budějovický rozhlasový koncert a přenos. Repertoár není předem daný, já nejraději vybírám vždy až v daný okamžik, ale určitě zazní hodně českých písniček, tzn. V+W+J, Traxler, Běhounek, ale taky americká klasika - Ellington, Nat King Cole, Rodgers a Hart ad.
A kapela s námi bude naše kmenová, taková, jaká je i na většině nahrávek, tedy: klavír – Jiří Růžička, kontrabas – Vít Fiala, kytara – Jardas Friedl, bicí nástroje – Jan Linharta, saxofon – Sváťa Macák.