Zpívalo pánské vokální kvarteto The Swings, doprovázené pěticí zběhlých jazzových muzikantů.
The Swings jsem poprvé slyšel v televizním záznamu zhruba před čtrnácti lety. Působili na mě tehdy velmi sympaticky: Jako skupina mladých kluků, kteří mají rádi swing a proto jej hrají. Nic víc, nic míň – jejich vystupování bylo spíš nenápadné a připadalo mi, že v mnohém jsou blízcí nám, poloamatérským swingovým nadšencům z Budějovic.


Zmíněných čtrnáct let ledasčím zamíchalo. The Swings splynuli s orchestrem Melody Makers Ondřeje Havelky, což s sebou neslo nový repertoár, trochu pozměněný způsob projevu, společná CD a přechod k plné profesionalitě.


Po nějakém čase jsem v muzikantských kuloárech zaslechl, že kvarteto Havelkův orchestr opustilo a že vystupuje opět samostatně. Což platí i v současnosti, kdy lze The Swings zaslechnout s obdobným repertoárem jako kdysi, byť v notně pozměněném personálním obsazení.


Možná si jen podvědomě omlouvám nechuť ke cvičení a nedostatek talentu, když tvrdím, že hudba mě baví až příliš, než abych se jejím provozováním živil. Mám to štěstí hrávat s muzikanty, jimž profesionalita nevzala nic z jejich nadšení. Nicméně, nemůžu si pomoci, pánům z The Swings osamostatnění prospělo. Vystupují teď sice mnohem vzácněji, o to víc si však možná své koncerty užívají.


Tedy alespoň minulý čtvrtek to tak vypadalo; zvláště poté, kdy zhasla červená světla a pominul stres z živého vysílání. Co jsem měl možnost vidět, nebylo show s propracovanou choreografií, ale skupina mladých (i nepatrně postarších) mužů, které baví swing a proto jej hrají. Zaplaťpánbu, chtělo by se říci.