V 70. letech šlo o malířskou sci-fi. Dnes roboti z obrazů Milana Ressela existují. Malíře z generace, jež se začala prosazovat zkraje 60. let, představuje do 5. února Alšova jihočeská galerie ve Wortnerově domě. Expozicí s názvem Něco se mění, neco zůstává AJG navazuje na předchozí kolekce Theodora Pištěka či Zdeňka Berana.

Resselovy obrazy a kresby inspiruje vztah pokroku civilizace a přírody. „Vždy se mi moc líbil Ray Bradbury. Když ho čtete, cítíte lidskost,“ říká 77letý malíř, jehož dílo spadá do imaginativního realismu.

AJG mu připravila retrospektivu. Připomíná jeho začátky, obrazy a velkoformátové kresby. Poprvé lidé spatří Resselovy komiksy ze 70. let pro Ohníček a ABC. „Jeho existenciálně zabarvené motivy, často ozvláštněné pocitem smutku a beznaděje, se střídají s groteskními představami,“ popsal kurátor Vlastimil Tetiva, který obdivuje malířovu invenci a fantazii.

Dobrým příkladem střetu techniky s krajinou je cyklus Dráhy. Na jednom z obrazů figuruje tank, před nímž stojí stůl a čtyři špalky. „Chtěl jsem namalovat něco surového, za socialistického realismu se tyhle věci malovaly s gloriolou. Já chtěl dosáhnout opaku, takže jsem maloval ten pitomý tank tak, aby nikdo nemohl pochybovat, že je to ta sprostá železná věc,“ líčí autor. K tomu přimaloval jako kontrast špalky coby symbol něčeho starého a nezáludného.

Zlom v jeho tvorbě přišel roku 1996 s obrazem To jsme my, kde se poprvé objevil člověk. Lidé se na něm míjejí, autor, který má za sebou přes 30 výstav, tak upozorňuje na člověčí izolovanost.

Nejvíc však Ressel zaujme sci-fi scénami. Krajina, stroje, kosmické moduly, flóra pohlcující techniku a naopak. „Osobitá reflexe reality kolem nás. Paradoxem je, že technický aspekt mnoha prací ze 70. a 80. let, který se tehdy pohyboval v rovině science fiction, je dnes skutečností,“ dodal Tetiva.