Jeho odchod znamenal pro Jihočeské divadlo (JD) konec jedné důležité kapitoly. Teď se na chvíli vrátil, před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově obnovil premiéry svých komedií Robin Hood a Ženy Jindřicha VIII. (v nich hlavní roli ztvární Petr Rychlý). A je zase vyprodáno. „Asi jsme s Olgou Šubrtovou odhalili živý pramen otáčka,“ říká 42letý Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno a bývalý šéf činohry JD.

Čím to je, že je z vás – pokud jde o hry na otáčivém hledišti – hitmaker?
Vždycky jsem se snažil ctít prostor, a když dělám pro letní scénu, musím vzít do jisté míry v potaz očekávání diváků. V teplém letním večeru se člověk příliš nechce ponořovat do hlubin duše, což mě mrzí, protože tomu prostoru by to slušelo, ale chápu, že lidé se v létě chtějí těšit, smát, dojímat.

Čemu přičítáte, že značná část repertoáru v Krumlově stojí na starých kusech? Když vezmeme premiéry: Tři mušketýři 2001, Ženy Jindřicha VIII. rok 2004, Robin Hood 2008. A pořád je vyprodáno.
Asi jsme s Olgou Šubrtovou odhalili živý pramen otáčka, přišli jsme na to, jak pro něj psát a inscenovat. Asi se potkáváme s tím, co tam chce publikum vidět.

Jak psát pro otáčko?
Když jsem byl prvně na otáčku, byl jsem okouzlen a říkal jsem si, že způsob vyprávění tam musí být mimořádně dynamický. To je jedna věc, na kterou klademe důraz. Druhá, že ty věci musí mít silný příběh. Otáčku sluší humor, a pokud přidáte schopnost udělat něco jako velké plátno, tak to v podstatě máte. Vypadá to jednoduše, ale všechny hry jsme psali rok a déle, spousta práce, verzí a hodně jsme se postupem času naučili. Měl jsem ale vždycky rád všechny žánry, a tak mi přijde přirozené, že na otáčku jsme dělali komediální a hlubší současnější věci v divadle.

Robin Hood vznikl podle sedmé verze scénáře. Proč bylo těžké vytvořit adaptaci?
Protože hoodovská látka není tak bohatá jako třeba Tři mušketýři. U nich člověk řeší, co všechno tam bohužel nemůže dát, to samé u Jindřicha VIII., kdežto Hood má relativně malé množství zápletek a dramatické situace nahrazujeme do jisté míry akčností. V Hoodovi je nejvíc bojových, davových scén.

Trefuje Ondřej Veselý střed terče již poslepu?
Ano. Musí vždycky trefit. To je součást kouzla, aby to vypadalo, že se trefil, i když se netrefí (úsměv). Ohlasy na Robina byly ze všech hitů, které jsme na otáčku udělali, asi nejvřelejší. To je pro mě překvapivé, protože některé věci, které jsme tam dělali, jsou vychytanější. Ale z hlediska technologie je to asi nejdokonaleji provedené.

Derniéru bude mít letos před točnou v Krumlově romantická komedie Robin Hood. Na snímku herci Jihočeského divadla Ondřej Veselý jako král zbojníků a Taťána Kupcová jako Eleanor.

S jakými pocity jste se letos do Krumlova vracel?
Já se strašně těšil, protože pro mě je režírování svátek. Těšil jsem se, že chvíli budu zase jenom režisér. To, že jsem se potkal s lidmi, které mám rád, bylo moc příjemné. A práce s Petrem Rychlým na Jindřichovi VIII. byla úžasná. Myslím, že té komedii vlije novou energii a krev do žil. Petr je zaprvé skvělý komediální herec, který má jiné vyzařování a energii než Oldřich Vízner. Přestože všechny scény zůstanou stejné, vyznění bude jiné, protože je prostě jiný typ. Museli jsme každou situaci znovu pojmenovat.

Jaký je Petr Rychlý jako král?
Velmi silný. Víc než s králem jsme se trápili s jeho dvojníkem Jindrou. Královské polohy jsme našli rychle, protože Petr má velmi průraznou mužskou energii, je na jevišti velmi autoritativní a nikdo nepochybuje, že je král. Naopak se ukázalo, že Jindra ho stojí mnohem větší úsilí, protože on je svým naladěním rychlý, energický, rozhodný, což je protipól toho, jak je hostinský napsaný.

Překvapilo vás letos něco na otáčivém hledišti?
Letos mě nic nepřekvapilo, ale moc bych si to přál. V roce 2018 bych tam měl dělat novou inscenaci, Draculu, a chtěl bych ukázat park jinak. Tak tam obcházím a snažím si představit, co bychom ještě mohli udělat, aby si diváci řekli: Jé, to jsme ještě nikdy neviděli.

Před osmi lety jste říkal, že Robin Hood je poslední dobrodružnou věcí, kterou před točnou děláte…
Ale Dracula není dobrodružný, to je horor. V našem pojetí to bude romantický horor s komediálními prvky, ale rozhodně tam nebude šermování. Já se moc těším, protože třeba temnou stránku parku, kterou jsme si objevili v Macbethovi, bychom tady mohli vrátit v divácky přijatelnějším podání.

Koho chcete do hlavní role?
O tom teď vedeme vášnivé diskuse, ale jména, která padají, do novin říct zatím nemohu. To bude oříšek, najít Draculu, Van Helsinga. Ale myslím, že máme doktora Renfielda, to bude Jan Dvořák, to je jasné.

Nakolik necháte rozběhnout fantazii?
Těším se. Je to typ látky, který jsme tam ještě nedělali. Dracula jde k mytologii, k fantazijnímu světu, tak zkusíme vyprávět příběh tak, abychom tomu dali prostor. Dělat ho na otáčku nebude jednoduché: to, co je na Draculovi hezké, vyceněné zuby a prokousnutá hrdla, tam člověk nikdy neuvidí, a musíme přijít na způsob, jak hrůzu přinést za použití jiných prostředků, které budou fungovat jak pro první řadu, tak pro třicátou.