Diváci jsou navíc ještě zvědaví, jaká bude koncepce programu a s jakým nápadem tvůrci pořadu překvapí.

Co se týká letošního udělování cen, žádné ohromující překvapení se sice ve čtvrtek v budějovickém Metropolu nekonalo, ale program si dokázal udržet svůj slavnostní a důstojný ráz, aniž by tím snížil diváckou, vizuální přitažlivost. O to se zasloužilo například představování nominovaných velkoplošnou projekcí, také dekorace, ale především originální baletní vstupy, které vyvolávaly největší potlesk. Zejména hvězdy baletu – Zdeněk Mládek a Linda Schneiderová – sklidily obrovské nadšení. Někteří z návštěvníků, kteří se soustřeďují třeba pouze na činoherní představení, tak měli možnost ocenit přeměnu divadelního baletního souboru do moderní roviny, blízké výrazovému tanci, a rozhodně nebyli zklamáni.

Svou porci potlesku si nesporně zaslouží také přímá účast operního orchestru pod taktovkou Martina Peschíka. Šťastným nápadem pak byla i jevištní prezentace čerstvých laureátů, kteří tentokrát nemuseli rozpačitě předstírat, že je ocenění zaskočilo a působilo to daleko přirozeněji. Jako nečekané, originální a navíc velice vtipné překvapení lze ohodnotit pseudotelefonát Václava Havla, kterého, jak se posléze ukázalo, imitoval herec Zdeněk Kupka.

Jiří Šesták v roli průvodce večerem, jemuž sekundovala Táňa Kupcová, opětně prokázal nejen své moderátorské a herecké kvality, ale i příjemnou decentnost. U podobného typu programů pochopitelně nelze zrežírovat vše do detailů, je třeba počítat s určitým procentem improvizace, což v tomto případě Jiří Šesták zvládl na jedničku a ani na chvilku nevypadl z role. Vtipně a nenásilně překlenul a v odlehčené rovině ukormidloval i okamžiky, které evidentně plánované nebyly. Navíc představování sponzorů a vedení dialogu s jejich zástupci tak, aby bylo zachováno určité dekorum a přitom se nejednalo o suchý nezajímavý výčet faktů, vyžaduje skutečně umění slova a pohotovosti.

Táňa Kupcová se opravdu snažila stačit Šestákově tempu a stylu, i když ne pokaždé se stoprocentním úspěchem, ovšem poněkud rušivým momentem v jejím případě bylo hlavně přezvučení. Její hlas, v určitých polohách už sám o sobě dost ostrý, zněl chvílemi nejen příliš silně, ale až nepříjemně rušivě. Na druhé straně zase hlasy oceněných činoherců v jejich minivýstupech na pódiu nebyly v zadních řadách slyšet dostatečně silně.

I když často s trochou nostalgie vzpomínám na ročníky Thálií s jedinečnými originálními retro-náměty, musím i letošní večer hodnotit jako zdařilý, což potvrdil i mohutný opakovaný potlesk v závěru.