V úterý se koná v krajské metropoli slavnostní uvedení českého filmu Tobruk. Od 14 do 16 hodin na náměstí Přemysla Otakara II. mohou lidé obdivovat v rámci road show k filmu moderní i historickou vojenskou techniku. Tvůrci pak film uvedou dnes večer v českobudějovickém Multikinu CineStar. Režisér Václav Marhoul tvrdí, že film stojí rozhodně za to .

Kdy jste se rozhodl natočit Tobruk?
Díky mému kamarádovi Jaroslavu Rónovi jsem se dostal ke knížce Stephena Crana s názvem Rudý odznak odvahy. Vyšla v New Yorku v roce 1897. Stala se jedním ze základů moderní americké literatury a dokonce je dnes na amerických středních školách povinnou četbou.
V březnu roku 2004, když jsem jel s dětmi na hory, a ačkoliv se mi do ní kvůli názvu vůbec nechtělo, vzal jsem si ji s sebou. Nakonec jsem ji přečetl jedním dechem. Takže jsem se jedné tmavé březnové noci , v jednom malém rakouském lyžařském středisku, kdy se za okny těžce a pomalu snášel sníh, rozhodl, že látka bude inspirací pro můj nový film.

Před natáčením jste se setkal s válečnými veterány, kteří se bojů v Africe zúčastnili, že?
Setkával jsem se s nimi pravidelně, zvláště pak s panem plukovníkem Hněličkou z Liberce. Mnohokrát jsme si telefonovali. Při samotném psaní jsem si musel ve chvíli, kdy mě něco napadlo, hned všechno u něj rychle ověřit. I pro herce jsem před natáčením jednu zásadní schůzku s veterány zorganizoval.

Zkoušel jste se dostat do Tobruku?
Společně s architektem Honzou Vlasákem jsme na podzim roku 2004 Libyi a Tobruk navštívili. Prošli jsme pěšky celou tehdejší frontovou linii, na které bojovali čs. vojáci v třinácti betonových pevnůstkách. Deset jsme jich našli, nafotili a zakreslili. Ale v Libyi se filmy točit nedají. Nejsou tam k tomu podmínky a odpovídající servis. Ale díky tomu, že jsme tam byli, věděli jsme, jaký druh pouště musíme hledat a pak v ní postavit přesně odpovídající dekorace.
V následujících dvou letech jsme ještě společně s kameramanem Vladimírem Smutným procestovali přes deset tisíc kilometrů v Egyptě, Sýrii, Maroku a Tunisku. Nakonec jsme vše našli tam.

Jak jste sehnal peníze na projekt?
Tobruk je koprodukčním filmem České a Slovenské republiky. Na každé straně tak jednotlivé finanční vstupy do filmu reprezentují komerční partneři, tedy soukromé firmy, a dále pak v obou případech finanční podpory obou ministerstev obrany. Na české straně pak na rozdíl od slovenské do financování vstoupil grant Státního fondu kinematografie. Zcela zásadní byl koprodukční vstup České televize.

Kde jste sháněl komparzisty?
V České republice existuje celkem hodně klubů vojenské historie, které se věnují právě období československé armády v době druhé světové války. Od začátku jsem s jejich členy do komparzu počítal.

Co bylo na natáčení nejtěžší a co vám naopak dělalo radost?
Nejtěžší pro mě byly dny volna, kdy jsem netočil, seděl celý den v kanceláři za počítačem a produkoval. Radost mně pak dělal vždycky hned druhý den ráno, kdy jsem se vracel do pouště.

Jak stručně pozvete jihočeské diváky na film Tobruk do kina?
Nemohu při sebelepší vůli děj filmu a vůbec všechno, o co mně v něm šlo, scuknout do jediné věty.
Ale jednu malou poznámku snad pronést mohu. Emoce. Chtěl jsem, aby Tobruk v divácích vzbuzoval silné emoce. A to myslím film Tobruk splňuje.