Traband: K Solnici máme vřelý vztah

Pokaždé, když tam hráli, byla to Událost. Traband si budějovický klub Solnice oblíbil a nebylo výjimkou, že koncerty trvaly přes tři hodiny a publikum i kritici patřičně šíleli blahem. Vcelku logicky tak právě tato parta trabanditů ve čtvrtek úderem 20. hodiny definitivně zakončí sedmiletou historii scény, z níž se po Novém roce stane restaurace. „Doufejme, že Solnici nový nájemce příliš nezprzní,“ říká kapelník Trabandu Jarda Svoboda.

Jak moc se těšíte na vaši poslední Solnici?A nebude to moc velká nostalgie?
Těšíme se rozhodně. S klubem Solnice nás pojí přátelské vztahy nejen profesionální. Samozřejmě to bude trošku nostalgie: poslední koncert naší letošní sezony a taky poslední za existenci Solnice v tomto místě, takže nostalgie asi trošku ano. Ale bránit se jí nebudeme, musíme nechat působit všechny vlivy.

Nevadí, že vám koncert naruší odpočinek mezi svátky?
Už léta odmítáme veškerá hraní mezi Vánocemi i před nimi, až do Tří králů. Ale v případě Solnice jsme udělali výjimku. Právě proto, že k ní máme velice vřelý vztah. Sice nám to svátky naruší, vrátíme se z hor, ale je to návrat někam, kde to máme rádi.

Jaký repertoár zvolíte?
Budeme hrát tak, jak hrajeme v poslední době. Převážně nové věci z posledních dvou desek, ale samozřejmě i ty starší a nejstarší. Letos jsme slavili, vlastně spíš neslavili 15 let kapely, takže si tenhle rok hrajeme průřez vším, co jsme kdy nahráli a hráli. Rychlejší rockovější věci i klidnější, rozjímavější. Každý, kdo nás poznal v jakémkoli našem období, si přijde na své.

O čem je poslední písnička, kterou jste dopsal?
To je takový psychothriller, příběhová věc. Něco, jako když se člověk ocitne v noci na neznámém místě a postupně zjišťuje, že je vlastně sám u sebe doma. Nová deska, kterou chystáme, to budou skoro až filmové příběhy, spíš scénáře než písničky.

Je to autobiografická píseň?
Nevím, nemám to přesně dané, přichází to samo. Ale určitě v tom kus autobiografie je.

Máte pro Solnici nějaký bonus? Jedna kapela tam třeba četla parte…
Bylo by krásné, kdybychom měli čas připravit nějaký hudební dárek. Ale mám obavu, že k tomu nedojde, protože jsme v poslední době geograficky hodně rozstrkaní. Málokdy se sejdeme na zkoušku, a když už, pracujeme na novém repertoáru. Možná zazní něco z nových písniček, které chystáme na další desku, ale spíš to bude tradiční koncert.

No, vaše koncerty v Solnici jsou vždy netradiční, hrajete několik hodin nadoraz. Který v tomto klubu byl pro vás stěžejní?
Asi Ondřejova svatba. To byl soukromý večírek, tuším předloni. To byl pro mě nejhezčí koncert. Ale bylo by jich samozřejmě víc: první, kdy tam bylo staré pódium vedle baru, nebo koncert v komorním triu s harmoniem. To jsou všechno věci, na které rád vzpomínám. Každý koncert si pamatuju, má pro mě neopakovatelnou atmosféru.

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka na Solnici?
Tak z roku 2004, to právě bylo ještě staré pódium vedle baru po levé straně a zvukař pod schodištěm. To je první vzpomínka, byl to výrazný koncert kvůli tomu výbornému zvuku a hodně dobré atmosféře. Měli jsme ještě velké složení, bylo nás šest.

V čem je pro vás Solnice jedinečná, v čem konkrétně spatřujete jejího genia loci?
Pro mě jsou to vždy v první řadě lidé, kteří ten prostor vedou a spravují. A Jirka Grauer pro mě byl vždy člověk, kterého s tím mám spojeného. Kamarád, se kterým se znám i mimo hudební aktivity. A kromě toho, že se známe jako lezci, je to člověk, který spravuje takový úžasný prostor a dělá v něm krásné pořady a koncerty. Pak ten prostor samotný, staré, dřevěné a obrovské trámy, které pamatují strašně moc. Ale na prvním místě jsou osvícení lidé. Pakliže jsou takoví, může být ten klub třeba v paneláku v protiatomovém krytu.

Konec takového klubu vás asi hodně mrzí…
Nevím, kdo by z toho měl být nadšený. Je mi to líto, mrzí mě to a jestli už to tak musí být, doufám, že zůstane ten prostor přístupný lidem. Ani nevím, co tam vlastně bude.

Hospoda.
Tak aspoň, že zůstane přístupný lidem. Kdyby tam měly vzniknout nějaké kancelářské prostory pro uzavřenou společnost, tak by to asi nebylo to pravé. Doufejme, že to nový nájemce příliš nezprzní.

A už jste přemýšleli, kde budete v Budějovicích hrát po Novém roce?
No, nepřemýšleli. A to je možná otázka právě pro Jirku Grauera, kam nás příště pozve.