VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Týc: Chtěl jsem si prožít křížovou cestu

Český Krumlov /FOTOGALERIE/ – Poprvé na sebe upozornil, když na kusu dřeva sjížděl při povodních 2002 v Praze Vltavu.

11.3.2010
SDÍLEJ:

Roman Týc, který vyměnil v Praze panáčky na semaforech, chystá výstavu v českokrumlovském Egon Schiele Art Centru.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Pak hrou Seber policajtovi čepici nebo akcí, kdy na 50 semaforech vyměnil panáčky, takže postavičky čůraly, pily, ležely nebo si mířily pistolí na hlavu. Proslavil ho také fiktivní atomový výbuch v přímém přenosu ČT, na němž se podílel jako člen skupiny Ztohoven. Nyní připravuje svůj příspěvek k výstavě v krumlovském Egon Schiele Art Centru, která bude od 17. dubna připomínat 120. výročí narození slavného rakouského malíře. „Zajímá mě jinakost, kterou se Schiele vymykal prostředí, kde existoval,“ říká pětatřicetiletý Týc.

Jak jste se k této výstavě dostal?
Přijde mi docela zajímavé, jak jsme se potkali. Hana Jirmusová (ředitelka galerie – pozn.red.) si mě našla na Face〜booku. Hned jsem si ji pěkně vylustroval na Googlu a říkal jsem si: to je zajímavá osoba. A oslovila mě větou, která mě potěšila úplně neskutečně: ráda bych spolupracovala s lidmi vaší krevní skupiny.

A jakou máte krevní skupinu?
Nevím, nepochopil jsem, jestli je to krevní nebo umělecká skupina, jestli to nebyla narážka na Ztohoven.

Takže vás nabídka zaujala.
Je to ještě trošku jinak. Někdy před třemi lety jsem tady byl na výstavě Keithe Haringa a s ohledem na to, že moje aktivity pocházejí z ulice a ze street artu, byla pro mě jedinečná. I zpětně bylo fascinující, že mě oslovil někdo z instituce, která sem přivezla takovou výstavu. A Krumlov mám rád.

Jak bude vypadat váš příspěvek k výstavě o Schielem?
Přistupuji k tomu poměrně sobecky. Soustředím se jen na tu svoji věc. Je to projekt, který vznikl před dvěma lety v pražských ulicích, bylo mi 33 let a vypořádával jsem se s myšlenkou křížové cesty. V dějinách umění je na toto téma spousta variací. Dva roky jsem přemýšlel, jak to pojmout, věděl jsem, že bych ji chtěl v tom mém 33. roce na Velikonoční pondělí nějak instalovat nebo si ji prožít. Tady bude výstava po dvouletém informačním embargu, které jsem si na to sám musel uvalit, aby nedošlo k vyšetřování, protože celý projekt byl taky zásahem do veřejného prostoru.

Takže rozvíjíte dál, co jste před dvěma lety začal?
Vůbec ne. Ten projekt byl uzavřený, jednalo se o instalaci 14 obrazů. Tady to bude ozvěna celé té akce: fotodokumentace, film–záznam z akce plus ty obrazy.

Je tam nějaká souvislost se Schielem?
Tuhle souvislost tam primárně nehledám, a jestli se nějaká moje vlastnost podobá vlastnosti Egona Schieleho, nedokážu posoudit.

A je vám Schiele něčím blízký?
V jistém smyslu je návodné myslet si, že mě bude na Schielem přitahovat jeho extravagantnost, na jeho dobu určitá jinakost, kdy se svým životem vymykal prostředí, kde existoval. To je věc, která mě osobně zajímá. Nezajímá mě dílo Egona Schieleho, ale skrz jeho dílo se k němu snažím dostat. Tak přistupuji ke každému tvůrci – jeho dílo mě zajímá jenom jako okno k němu.

Podstatnější je pro vás osobnost tvůrce?
Vždy je pro mě v umění zajímavý především umělec. Nevím, jestli je to správný pohled na věc, ale pro mě je umělecké dílo jako takové fosilie, vystavený kostlivec. Maso tomu dává ten autor.

Vy tu tedy ale také vlastně vystavíte fosilii.
Je to fosilie, určitě. Energii a šťávu to má v mém případě, když je instaluji ve veřejném prostoru. To je, jako když se mě někdo zeptá, jestli sbírat současné umění. Jestli je někdo fetišista a chce se ukájet majetnickým pocitem, má zase jenom ty zkameněliny tvorby.

Když vás baví akce samotná, chystáte nějakou akci na vernisáž?
Kdybych chystal akci, tak bych vám to určitě neřekl. Ta velikonoční akce byla hodně komorní a intimní. Shodou okolností to bylo před dvěma lety instalované den před soudem naší skupiny Ztohoven ohledně jaderného hřibu. To jsou citlivé věci. Tahle akce pro mě byla zajímavá v tom, že šlo o úzký okruh lidí. Byla složená ze třech částí: první nechám jako překvapení, druhá byla instalace a třetí to, že jsem pozval své přátele a prošli jsme tu křížovou cestu. U každého místa jsem chtěl zastavit a podebatovat. Ale překvapilo mě, kolik lidí tu věc vnímalo víc akčně než intimně.

Autor: Václav Koblenc

11.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Natáčení filmu Nabarvené ptáče,který režíruje Václav Marhoul,ve vojenském újezdu Boletice u Českého Krumlova
27

Není to český film, říká Václav Marhoul

Ilustrační foto.

Kam za zábavou a poznáním na Českobudějovicku

Při střetu dvou aut na Strakonicku zemřel jeden z řidičů

Lnáře - Střet dvou osobních aut u Lnář na Strakonicku v pátek večer skončil tragicky.

„Vrchní, prchni!“ po letech. Číšník si nechával tržbu

České Budějovice -Inkasoval a peníze si nechával. Suchovrbenští policisté podezírají číšníka z českobudějovické restaurace.

V ZVVZ vyrobili učni betlém pro Písek

Milevsko, Písek - Svatá rodina vytvořenáv Milevsku bude stát v Písku na parkánech.

Na adventním náměstí již voní punč a skořice

České Budějovice - Náměstí Přemysla Otakara II. bylo v pátek dopoledne plné lidí. Někteří stánkaři jeli naplno, jiní ještě přitloukali, vybalovali, osvětlovali a aranžovali.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT