ALENA PANOVSKÁ, 11 let, Tábor

Minulý rok v dubnu jsem jela s taťkou na pravidelnou prohlídku ke sportovnímu lékaři do Prahy. Po prohlídce mi taťka nabídl, zda se nechci podívat na nějaká zajímavá místa v Praze. Protože moje velké přání vždy bylo setkat se osobně s panem Gottem, navrhla jsem, zda bychom se nemohli jet podívat na Bertramku. Taťka přikývl.

No, tak jsme tedy jeli. Auto jsme nechali pod kopcem a pěšky šlapali nahoru. Moje tajné přání se pomalu vyplňovalo. Pořád jsem si v duchu říkala: „Ať ho alespoň uvidím.“

Taťka řekl, že když jsme tady, ať zkusím zazvonit. Tak jsem to zkusila. Náhle se ve dveřích objevila paní Gottová. Ptala se, co potřebuji, a já se zeptala, jestli mohu požádat o fotografii s panem Gottem. Byla jsem moc šťastná, když mi paní Gottová sdělila, že manžela pošle.

Trvalo to asi jen 10 minut, ale zdálo se to jako věčnost. Náhle se otevřely dveře a vyšel pan Gott! Podal mi ruku a s úsměvem na rtech se mě zeptal, jaké mám přání. Zeptala jsem se, zda by bylo možné se s ním vyfotografovat. Jeho odpověď zněla: „Nevidím v tom žádný problém, ale kdo nás vyfotí?“ Záhy se objevil taťka, který stál celou dobu opodál. Podali si ruku a taťka řekl, že nás vyfotí. Po snímku se mě pan Gott zeptal, jestli mám jeho CD a že ho těší, že má i tak malé fanynky. Když jsem mu řekla, že CD nemám, řekl, ať chvilku počkám, a odešel.

Říkala jsem si, že asi už nepřijde, a najednou stál znovu vedle mne a podával mi CD. Byla jsem v sedmém nebi. Po celou dobu rozhovoru se ke mně choval velice příjemně. Překvapilo mě, že se bavil s desetiletou holkou, když je to taková hvězda! Jeden krásný sen se mi splnil.

Po rozloučení s panem Gottem jsme se s taťkou vraceli k autu. Náhle vedle nás zastavilo auto a pan Gott se nás zeptal, kam máme namířeno, jestli nechceme vzít někam do centra. Taťka mě zklamal, řekl, že máme auto blízko, a poděkoval za nabídku. Ten pocit, že by mě vezl pan Gott, se už nikdy opakovat nebude.