„Tak třeba slovníky si kupují nové, většinou požadují jazykové kurzy, protože jsou drahé. Stále ještě vykupujeme všechny starší učebnice, některé se vůbec neohřejí a hned se prodávají, obzvlášť učebnice pro odborné školy. Faktem však je, že mnohdy vloni vydanou učebnici už ve školách nepožadují, protože je zastaralá,“ říká Hana Hladká. Podle jejích slov rozdíly v cenách nových a použitých učebnic činí 30 až 50 korun, u jazykových kurzů to může být i stokoruna.


Velký provoz nyní zaznamenávají také regály s učebnicemi v antikvariátu Jiřího Täubera na náměstí P. O. II. „Zájem o použité učebnice se zvyšuje, což je pochopitelné. Ne každý rodič může vynakládat nemalé finanční sumy za každoroční nákup stále nových a nových knih. V průběhu května a června jsme si vytvořili určitou zásobu učebnic a dnes se dozvídáme, že se podle nich učit nebude,“ uvádí Jiří Täuber a zabaluje evidentně spokojené mamince učebnici pro středoškoláka stavebního oboru.


Občas se podle svých slov setkává se zmatenými zákazníky – školáky, kteří dle rady učitelovy požadují nejnovější vydání matematicko – fyzikálních tabulek, jež se od prvního, údajně zastaralého, nijak výrazně neodlišuje. Jindy zase zabloudí do prodejny parta dětí s dlouhým seznamem publikací potřebných k výuce jednoho předmětu.


Postupně pak překvapeně odkrývají taková fakta, že například čtvrté nebo páté „fungl nové“ vydání učebnic pro výuku cizího jazyka má opravdu jen pozměněný obal a přibylo pár nových obrázků.


A jaké změny na téma učebnice přinese školám i učitelům nový rámcově vzdělávací program, když mnohým se coby pravých rukou školákových dosud nedostává ani vymezení základního a rozšiřujícího rozsahu učiva, natož pak jednotného metodické zpracování jednotlivých učebnicových řad? A jsou vůbec ještě dnes v rozvolněném školském systému učebnice potřeba?