Na jeho talent paradoxně poukázaly autentické skici evokující zážitky z totálního nasazení v polských slévárnách, kam musel devatenáctiletý rodák z Vlachova Březí nastoupit. Po absolvování pražské AVU dostal s přispěním učitele a pozdějšího kolegy Vlastimila Rady velkou profesní nabídku k ilustrování knih Aloise Jiráska. Postupem času začal být Boukalův dokonale zvládnutý styl dramatické zkratky spojován s kvalitními ilustracemi historických próz Zikmunda Wintera, Karolíny Světlé nebo Karla Klostermanna, ale i Andersenových pohádek.


Po opuštění Prahy a návratu na jih Čech se stal kmenovým ilustrátorem Jihočeského nakladatelství, v 70. letech realizoval mozaikové práce pro interiéry budovy českobudějovického nádraží a foyer Jihočeské vědecké knihovny. Boukalova lineární a dramatická kresba stejně jako grafické listy s humornými náměty jsou zastoupeny ve sbírkách prestižních českých i národních galerií a staly se součástí desítek kolektivních i autorských výstav. Na vernisáži té poslední expozice, konané za osobní účasti autora, mohli návštěvníci zhlédnout průřez Boukalovým kultivovaným dílem, kterým se řadí – a to bez zbytečného patosu – k posledním našim realistickým ilustrátorům…