Ačkoliv má tvůrčí šuplík doslova napěchovaný písničkovými texty a krátkými epigramickými básničkami, kulturní veřejnost ho vnímá především jako kabaretního herce a principála. Řeč je o Eduardu Váňovi, který navíc krátce po sametovém kotrmelci poskytl své soukromé prostory k vybudování českobudějovického Salonu U Váňů, kde našel zázemí nejen kabaret, ale i různé kapely a hudební formace.
V rozhovoru se však pokusíme Edu, mimo jiné zemědělského inženýra, představit jako literáta. „Jako náměty hojně využívám vtipy. Konečně Němcová, Erben či Werich podobně nakládali s pohádkami, i když bych si nikdy nedovolil se s těmito velikány srovnávat," říká Eda Váňa.

Kdy jsi vlastně začal se psaním veršovaných textů?
Do veršovaného světa jsem začal nesměle vstupovat při studiu na vysoké škole v Praze v roce 1961, a to písničkovými texty. Byly psány na tehdejší populární melodie 
a sloužily výhradně k mé potěše. A samozřejmě už tehdy vznikaly pod vlivem mého oblíbeného Semaforu.

A první uplatnění tvé tvorby?
Teprve o tři roky později kamarád Jaroslav Peterka zhudebnil jeden z mých textů – Černé blues. A s touhle písničkou jsme se pak v roce 1966 zúčastnili konkursu na autory pro Divadlo 111, které vedl Jiří Kejst. A byli jsme přijati! Hlavně asi proto, že se žádní jiní autoři nepřihlásili.

Ale pro Divadlo 111 jste potom psali…
Ano, dalších pět „opusů" jsme napsali pro hru Detektivní hystérie, ale při premiéře ani jeden z nich nezazněl, protože doprovodná beatová kapela prohlásila, že takové „semaforské kuplety" hrát nebude. Ani tehdy chlapci netušili, jak nám tím zalichotili. Přesto naše písničky z jeviště D 111 zazněly a poprvé to bylo 30.listopadu 1971 ve hře Čtyři ženy Alfréda Boucheta.

Dalo by se říci, že tak byla odstartována písničková tvůrčí éra?
Pak už to šlo ráz na ráz. Když to sečtu, celkem jsem zaplnil písničkami s hudbou Jardy Peterky pětatřicet komedií a s hudbou Karla Tampiera dalších šest.

A jak to bylo s básničkami?
S básničkami jsem začal 
o dost později, a tak první zazněly až v říjnu 1987 ve hře Předražený zajíc. V kolika dalších hrách jsem pak těchto humorných „chvilek poezie" využil, už se asi nezjistí. Podchyceno to nikde není 
a já si to bohužel nepamatuji.

Ale statisticky jejich počet podchycený asi máš, ne?
Když to má být tedy v číslech, tak písničkových textů jsem napsal zatím 1382 a pokusů o básničky mám zatím 547. V drtivé většině jde o hraní s češtinou, která poskytuje neomezené možnosti, a snažím se o vtipné pointy.

Kam saháš pro náměty a inspiraci?
Jako náměty hojně využívám vtipy. Konečně Němcová, Erben či Werich podobně nakládali s pohádkami, i když bych si nikdy nedovolil se s těmito velikány srovnávat. Nicméně využití vtipů pro kratičkou básničku je dost obtížná disciplína, protože vtip musí mít velice omezený výběr výstižných 
a srozumitelných slov. 
A vtěsnat tento požadavek do přesného rytmu a rýmu je obvykle dost náročné.

Proč jsi dosud něco ze své tvorby nezkusil vydat knižně?
Čtení takové „poezie" na prknech znamenajících svět mě uspokojuje daleko víc než její vydání tiskem. Důvodem je zpětná vazba – můžu si okamžitě na místě zkontrolovat na reakci diváků, jak se věc povedla. Přesto mne v roce 2000 potěšila nabídka pana Jiřího Suchého, mimochodem kmotra našeho kabaretu, na vydání některých mých básniček v jeho nakladatelství Klokočí. Jenomže než k tomu došlo, Klokočí krachlo a bylo vymalováno.

Tím ovšem možnosti na knižní vydání nekončí…
Já vím. Moje žena tvrdí, že by rozhodně stálo za pokus 
v tom něco podniknout, dokonce už nějaké kroky v tomto směru udělala, ale zatím není nic jistého, tak raději nic předem neslibuji.

Ukázky básniček

BLBÝ RANDE
Dí Anča, to děvče bídné:
„Pepíčku, můj osude,
zajdi k nám tak koncem týdne,
nikdo doma nebude!"
Vymydlenej Pepík v pátek
připadal si jako debil,
dlouho zvonil u těch vrátek,
doma vskutku nikdo nebyl.

FÓR
Tenhle fór jsem slyšel v práci:
Zákazník po kopulaci
ptá se slečny Alenky:
„A berete stravenky?"

HANKA HOSNEDLOVÁ
Autorka je publicistka