Bohdanka bude o Vánocích bez tatínka. Stejně provokativní jako název je i obsah výstavy, kterou umělecká skupina Pode Bal otevřela v českobudějovickém Domě umění. Tvoří ji 41 titulků z bulvárního Blesku, jež informují o určitém druhu smrti. Umělci je zvětšili a pokryli jimi bílé stěny tří galerijních sálů. Další částí je počítadlo, jež ukazuje počet lidí, kteří během trvání výstavy do 2. ledna v Česku zemřou. Extrémní provokací je pak podle literárního historika Martina Putny jejich nabídka, že vykoupí urny s popelem zesnulých.

„Záměr výstavy není provokovat, ale zpracovat téma, které se odpradávna v umění zpracovává,“ odmítá kontroverzi kurátor Michal Škoda. „A není důvod, aby kolem výkupu uren byl poprask: je to jen doprovodná performance a spočívá na tvrdých pravidlech hry, není možné, že si někdo zamane zbohatnout na jakémsi popelu,“ řekl Škoda.
Pode Bal jsou známí díky projektům Malík urvi, kdy vystavili portréty politiků, kteří si zadali s StB, a soudců, kteří stále pracují, ačkoli se podíleli na monstrprocesech za totality. O téma smrti se zajímají již osm let; rozhořčení teď budí jejich inzeráty, na nichž nabízí za urnu 500 korun.

„Může to být zajímavý sociální experiment, co udělá ve veřejném prostoru nabídka, která je trochu nehorázná, trochu nemorální a trochu nezvyklá. Je tam otázka hodnoty vzpomínky, dostává se do toho motiv posvátna a komerce. Je to třetí plán této výstavy a je otázka, jestli někdo urnu přinese – já mám pocit, že spíš ne,“ vysvětlil jeden ze tří členů skupiny Michal Šiml.

Expozice se skandálním potenciálem podle něj vznikla jednoduše. Když si člověk kupuje cokoli v trafice, nelze přehlédnout bulvár a šílené titulky jako Muž vykrvácel ze střev. Často jde o zprávy, na nichž je zajímavé téma jenom smrt – neumře nikdo známý.

„A v hlavě člověka, který si v té trafice koupil cigarety, ta zpráva dál pracuje. Přišlo nám proto zajímavé zabývat se jen textovou rovinou. Je v tom fascinace smrtí, veřejné popravy byly hojně navštěvované. Každý má se smrtí problém a musí se s ní vyrovnat,“ doplnil Šiml.

Jednou z částí výstavy je temná místnost s videem a pytli plnými bot. Je jich 120 párů, tedy zhruba tolik, kolik jeden člověk za život prochodí. Působivý kontrast vzbuzuje i houpací koník, nad nímž se vyjímá titulek z názvu výstavy.

„Smrt je téma, které se dotýká každého člověka osobně. Přestala být každodenní součástí života jako dřív, v dnešní době jde o závojové rituály, kdy se snažíme tvářit, že smrt neexistuje a že žijeme věčně,“ vyjádřil se další z členů skupiny Petr Motyčka.

Ten se se smrtí několikrát setkal i v poslední době. Nejprve byl jeden z členů Pode Balu dlouho v kómatu, pak se zabili dva jeho přátelé. „Až jsme si říkali, jestli bychom výstavu neměli odpískat.“

Černý prapor na domě

Že expozici o smrti otevřeli právě v době adventní, která naopak slaví narození, ale záměr nebyl. Téma řešili už déle. „Shodli jsme se, že ho chceme zpracovat, pak nám došly souvislosti s Vánocemi, ale nebyl to ten primární impulz. Společnost to téma přitahuje,“ odůvodnil volbu Petr Motyčka s tím, že výkup uren může umožnit bližší pohled na to, jak se ke smrti lidé staví.
Na skandál je každopádně zaděláno. Černý prapor, pověšený na domě jako pozvánka, už vzbudil dotazy, zda kurátor Škoda, jemuž chtěli radní galerii zrušit, ještě žije…

Top 10 titulků

Probuď tátu, prosila dcerka
Chtěli vítat léto, našli smrt
Simončinu rakev zasypali plyšáky
Zazpívala a umřela
Chtěla zhubnout, teď umírá
Muž vykrvácel ze střev
Místo k P. Marii si dojeli pro smrt
Rozepnul si bundu a zemřel
On umřel, ona má nádor
V den své smrti byl od rána v dobré náladě