V křoví za scénou těžce oddychuji a sípu

Vystupuje v Metropolitní opeře či milánské La Scale. Nyní se k těmto místům přidalo i Otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Světoznámý tenorista José Cura si tu na konci minulého týdne odbyl svůj český operní debut. Diváci ho mohou vidět v opeře Komedianti do 10. srpna. „Jsme tu v úplně jiné situaci než na uzavřené scéně,“ říká.

Netočí se vám z otáčivého hlediště už trochu hlava?
Já se tam neotáčím, takže ne. Musím ale dávat pozor, abych se nezastavil na moc dlouhou chvíli a publikum mi nezmizelo, nebo abych neběžel na druhou stranu.

Loni jste byl z hlediště v zámecké zahradě nadšený. Platí to i po té, co jste si točnu zažil?
Chcete pravdu, nebo abych trochu lhal? (smích) Řeknu pravdu. Není to samozřejmě normální divadlo, ale ne proto, že se otáčí, to je ta zábavná část, ale proto, že zpíváme uprostřed přírody. Jsme tu v úplně jiné situaci a pokud někdo očekává stejný zvuk jako v uzavřeném divadle nebo na nahrávce, tak by mohl být zklamán. Tím se nechci nějak omlouvat nebo ospravedlňovat, Cania jsem zpíval mnohokrát, takže to nemám zapotřebí, ale jde o to, aby diváci přizpůsobili své očekávání a připravili se na jiný zážitek než obvykle.

Je to tu i fyzicky náročnější?
Ano, protože se musíme hodně rychle přemisťovat. Já tam třeba v jeden moment běžím za Silviem a když se konečně potkáme v křoví za scénou, těžce oddychuji a sípu. Obzvláště náročné je to ale hlavně pro akrobaty.

Nevyzkoušel jste si také nějaký akrobatický kousek?
Myslíte, že tyhle šedé vousy jsou namalované? Já už opravdu nejsem nejmladší, takže odpověď zní ne.

Na jedné ze zkoušek jste se halil do deky, jak zvládáte zdejší počasí?
Jsem Latinoameričan, takže na tohle opravdu nejsem zvyklý. Je pro mě problémem chlad i vlhkost. Minulý týden jsem na úterní zkoušce měl mokrou hlavu i oblečení a když jsem zpíval, kouřilo se mi od pusy. Ten večer mě docela odrovnal.

Jak se vám spolupracuje s českými umělci?
Nevím, jak to dělají, ale jsou nesmírně pilní. Za 30 let své kariéry jsem nikdy neviděl skupinu lidí, kteří zkouší v dešti a vůbec si nestěžují. To vypovídá o velké profesionalitě a úctě k režisérovi.

I vy máte k režisérovi Josefu Průdkovi dobrý vztah…
Je to snad poprvé, co opravdu respektuji režiséra. (úsměv) První den ke mně Josef přišel a zeptal se, jestli chci něco změnit, ale všechno bylo tak dobře vymyšlené, že jediný nápad, který jsem měl, bylo posunout židli o metr. Na jeho režii mě překvapilo, jak využívá celý prostor zahrady, například já v prologu začínám zpívat velice daleko od hlediště, skoro v Budějovicích.

Kvůli tomu ale musíte zpívat s mikroportem. Jak jste si na to zvykl?
Nejsme z toho šťastní, protože opera se má zpívat bez mikrofonů. To bychom ale museli stát hned u hlediště a vůbec nemohli zahradu využít, takže je to nutné.

Jak trávíte volný čas v Krumlově?
To je dobrý vtip. Každý večer máme představení, pak celý den spíme a večer zase zpíváme. Volného času moc není. Chápu ale, na co se ptáte. Chci tu stihnout dvě věci – navštívit fotoateliér Seidel a fabriku Koh–i–noor v Budějovicích, protože jsem také designér a tužky mě hodně zajímají.

Už jste tužkami z Budějovic někdy maloval?
Ne, vždycky jsem pracoval se značkou Karandash. Teď ale toužím vyzkoušet Koh–i–noor.

Jak dlouho se designérstvím zabýváte?
Už mnoho let, ale teprve před třemi lety se to dostalo na veřejnost. Působil jsem například jako scénický designér při inscenaci opery Maškarní bál v německém Kolíně.

A fotografování?
Můj přítel Marco Danieli je úplný fanatik do fotografování, takže to byl jeho nápad. Je to ale i moje hobby, vydal jsem dokonce jednu fotografickou knihu se sociálními motivy.

Fotografujete i v Krumlově?
Udělal jsem spoustu fotografií tohoto krásného města, ale je to velmi těžké, protože je tu mnoho turistů. Není skoro možné udělat čistý snímek, pořád někdo přechází v záběru.

Uvažujete, že byste se sem vrátil také jako turista?
Rozhodně a nejen kvůli prohlídce města. Mám tu ještě dva úmysly – rafting a rybaření.

José Cura