Jak to dopadne, když starosta malé obce začne rozhlasem vyzývat svobodné spoluobčany k párování a pořádat seznamovací večírky? To není námět nějaké fiktivní komedie, ale nového dokumentu Nesvatbov, který zachycuje skutečné dění ve vesnici Zemplínske Hámre na východě Slovenska. Režisérka Erika Hníková jej uvedla také v budějovickém kině Kotva.

K námětu se dostala dílem náhody. Chystala původně film o proměně partnerských vztahů. „Jak jsem tak promýšlela téma, zabloudila jsem i do svatebního salónu v městečku Snina na východě Slovenska. A tam mi prodavačka řekla, že ve vedlejší vesnici je trochu bláznivý starosta, který dává lidi dohromady a platí jim za to, když se narodí dítě,“ vypráví Hníková. Hned se tedy do Zemplínske Hámre vypravila, seznámila se se starostou, jehož největší obavou je, že mu vesnice vymírá před očima, a nápad na dokument o svobodných třicátnících byl na světě.

Točilo se dva roky

Ačkoli je Nesvatbov již jejím čtvrtým celovečerním dokumentem, vznikal s největšími obtížemi. Jeho téma je totiž intimní a málokterý z nezadaných vesničanů byl ochotný mluvit o tom, proč si dosud nenašel partnera. Hníková tedy jezdila do Zemplínské Hámre dlouhé dva roky a postupně si získávala aktéry dokumentu.

„Bylo to sociálně náročné, člověk tam musí sníst spoustu jídla a vypít spoustu pití, než je do té komunity připuštěn. Bylo samozřejmě mnoho těch, kteří s námi odmítali mluvit, a když už nás někdo pustil domů, tak bylo vidět, že si ty otázky vůbec nekladou, že se o tom nikdy nebaví,“ popisuje Hníková.

Malou komplikaci představovala při natáčení řeč, kterou obyvatelé mluvili. Se spisovnou slovenštinou neměl podle Hníkové jejich slovník mnoho společného. „Ve vesnici se dříve těžila železná ruda, a tak tam navozili dělníky z různých zemí. Výsledkem je, že se tam mluví takovou směsicí všech možných jazyků, a když začnou drmolit, nemáte šanci jim porozumět,“ vysvětluje Hníková. Naštěstí měla ve svém štábu střihačku z Košic, která dokázala mnohé dešifrovat. Přesto při závěrečném sledování materiálu objevila několik slov, kterým nerozuměla, a musela volat do vsi a prosit, aby jí je vysvětlili.

Místo scénáře reálný život

Přes to všechno není podle Hníkové tvorba dokumentů náročnější než natáčení snímků hraných. Asi největší nevýhodou je, že si dokumentarista nemůže připravit scénář, ale je odkázaný na skutečné události. I ty se ale dají ovlivnit. „Dění na vesnici utváříte už tím, že tam jste s kamerou. Pak díky tomu, že stále více poznáváte obyvatele, můžete předpokládat, co se asi stane a současně si domýšlíte, kde by bylo zrovna dobré točit,“ říká.

Paradoxem je, že scény, jež většina diváků považuje za nahrané, jsou skutečné. Třeba záběr, v němž svobodní mládenci přicházejí v pravidelných rozestupech na autobusovou zastávku. O autentičnosti scény svědčí i stativ zapomenutý před kamerou. Velkou roli hraje i štěstí, to Hníkové přálo například na fotbalovém zápase. Nejprve chtěla natočit pouze hráče, pak ale přesunula mikrofon ke dvěma divákům. „Netušila jsem, o čem se budou bavit, a najednou z toho byl dialog, který se nám dokonale hodil,“ vzpomíná.

Podobně pracovali filmaři i s hlášením místního rozhlasu. Právě starosta obce, generál ve výslužbě, a jeho hlášení jsou důležitou částí filmu. „Mám pocit, že ho baví ovládat vesnici rozhlasem, a zajímavě přitom kombinuje různá moudra a poučení se zcela praktickými informaci například o vývozu popelnic,“ popisuje Hníková.

Při vykreslování osobnosti starosty ji také poprvé zamrzelo, že netočí film hraný. Kdyby to byl klasický snímek, mělo by velký prostor zázemí starosty. „Nám ale jeho žena striktně zakázala vstup do domu a směli jsme ho točit jen na veřejných prostranstvích.“

Nabízeli jí ženicha

Když film dokončila, promítla jej jako první aktérům. Chtěla, aby ho schválili. S výsledkem byl spokojený i starosta. „Ten si teď myslí, že by se to mělo promítat jako instruktáž všem ostatním starostům na Slovensku,“ říká Hníková s tím, že i jí se při každé návštěvě vsi snažil dohodit manžela.

S hlavními hrdiny zůstává v kontaktu, bude sledovat jejich osud a dokonce se s nimi na premiéře vsadila o to, kdo první vstoupí do manželství.