Se scénáři pohádek je vždycky potíž. Samotná zápletka většinou vystačí tak na dvacet minut – 
a co se zbylým časem? Co jiného, než nastavit dalšími příhodami! Stejný postup využil 
i Zdeněk Jecelín, scénárista 
a režisér nové hry Pták Ohnivák a Lišák Zorro na otáčivém hledišti v Krumlově. Pokusil se totiž klasiku, známou třeba z knížky Boženy Němcové, spojit s indiánskými pověstmi a mexickým zbojníkem.

Rozjezd má novinka Malého divadla skvělý – atmosféra je vpravdě mexická, hudebníci rozmístění na různých místech otáčivého hlediště vytvářejí pěkné stereo, točna se točí a návštěvník se seznamuje se základními prostředími a jejich obyvateli – krčmou, zámkem, zahradou.

Jak záhy zjistí, z klasické pohádky, zůstal strom se zlatými jablky, z něhož Pták Ohnivák krade v noci plody, 
a snaha majitele – v tomto případě královny Isabelly – zloděje chytit. Pak už se ale děj rozběhne mnoha dalšími cestami a najednou není jasné, jaká zápletka je vlastně nejdůležitější.

Je to lovení Ptáka Ohniváka, řádění zlé tancechtivé baby s voodoo panenkami, její proměna ve Zlatovlásku, pikle záporáka Zlatohříváka, docházející živá voda, nebo osobitá namlouvací strategie krčmářovy odvážné dcery Maríi? Děj se sice snaží korigovat Desperado, vypravěč a kytarista, ale i tak je pozornost diváků neustále rozptylována novými a novými příhodami, vtípky, narážkami či odkazy na další díla. Všechno je to samo o sobě zábavné a tuze, tuze nápadité, když se ale spojí mnoho dobrého dohromady, výsledek se může blížit kulinářskému pokusu pejska a kočičky. Děti se v té bohatosti občas ztrácejí úplně a musejí se ptát.

Vizuálně však představení nemá chybu. Velký podíl na tom mají velkoryse pojaté pestré kostýmy, které navrhla Edita Kurková, a scéna Pavla Kodedy. Povedená je i choreografie Martina Vraného. Ta činí z představení velmi akční podívanou, ve které nechybí šermířské souboje či efektní pády.  A co teprve přílet Ptáka Ohniváka! Vjačeslav Zubkov svou kreací zlatistého opeřence potvrdil, že co se týče pohybového vyjádření, nemá konkurenci.

Při představeních Malého divadla – a pro Zorra to platí stoprocentně – je poměrně zajímavé sledovat, jak se někteří herci pomalu zařazují do určitých typů. Lucie Škodová si jako María přidala na konto další neohroženou ženu, které pánové, v tomto případě poživačná princátka José (Jan Vejražka) a Miguel (Dominik Linka), nesahají – co se důvtipu, neohroženosti a bojových schopností týče – ani po paty. Petr Hubík se stal coby Desperado opět šarmantním klukem s kytarou, Jan Hönig (Don Diego alias Zorro na penzi) se zřejmě postupně přehrává do role moudrých a zkušených mužů a Budlana Baldanova pro změnu do křehkých krásek. Mimochodem, její pojetí Zlatovlásky coby typické blondýny je vskutku humorné a roztomilé.

Skvělá je samozřejmě i živá hudba. La Banda Musical má temperamentu na rozdávání 
a třeba její přetextovaná verze songu Mexico od Tří sester spolehlivě rozpumpuje divákům krev v žilách.

Právě pro onu pulzující jižanskou atmosféru i pro potěchu oka se vyplatí do Krumlova zajet. Třeba i bez dětí. A závěrem ještě jedno drobné upozornění – zámecký park skýtá sice krásné přírodní scenérie, pro alergika ale představuje menší časovanou bombu. Aby tedy nebyl zážitek zkažený kýcháním a slzením, je záhodno požít před návštěvou vhodné antihistaminikum.

Hodnocení Deníku: 60%

Jitka Rauchová
Autorka je kulturní historička