Rodiště nejgeniálnějšího českého vojevůdce v historii Jana Žižky z Trocnova má velkou šanci stát se turistickým magnetem mezinárodního významu. Nynější obnovená výstavní expozice tohoto významného jihočeského rodáka v Trocnově však má k tomuto ambicióznímu cíli hodně daleko.

Je pravdou, že největší hrůzy, které v ní až do nedávna přetrvaly z dob minulých, například odkazy na sovětskou historiografii, zmizely. Ocenit lze snahu o objektivnější náhled na Jana Žižku. Z tohoto hlediska je dobře, že autoři například připomněli nejvýznamnějšího současného husitského badatele Petra Čorneje. Sympaticky také působí zmínka o tom, že někteří historici (v současné době je jich většina) posuzují husitství z hlediska objektivního historického výkladu dějin jako součást české historie, bez subjektivního hodnocení ve stylu nejvýznamnější období českých dějin, což je logické, protože na to má každý člověk svůj názor. Zajímavé jsou i ukázky husitských zbraní a modely bitev, ve kterých se Žižka vyznamenal.

Naopak za velmi hrubou chybu považuji, že chybí zmínka o jednom z nejvýznamnějších českých historiků všech dob Josefu Pekařovi, který svoji skvělou prací Jan Žižka výrazně přispěl k bádání o husitské epoše.

Reakcionář, nebo revolucionář?

Hlavním záporem výstavy však je, že se tvůrci nedokázali zcela oprostit od marxistických klišé současnou moderní historiografií již překonaných. I v nových textech se to stále hemží revolucemi a reakcemi. Ovšem tato slova v nich nemají co dělat, protože 15. století je neznalo a jsou v nich cizorodými prvky, asi jako kdybychom Žižkově soše dali do ruky místo palcátu lehký kulomet. Navíc je vůbec sporné zda Žižka byl reakcionář nebo revolucionář. Přece jenom pocházel z nižší šlechty, čili by měl být považován za příslušníka utlačovatelské třídy tedy reakcionáře, a navíc v roce 1421 nechal upálit v tvrzi Ostrov u Nežárky na čtyřicet mužů a žen ze sekty adamitů, která vlastně z marxistického hlediska byla pokroková, protože nastolila jimi tolik vysněnou beztřídní společnost.

Ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr uvedl, že současná expozice by měla být během několika let zcela předělána, doplněna moderními interaktivními prvky a hlavně by měla tuto mimořádnou osobnost představit jako geniálního vojevůdce světového významu bez ideologického balastu. V budoucnu by měl být rovněž v areálu středověký skanzen. Ano, to je správná cesta!

Stálo by také za to připomenout ohlas Žižky ve světě. Za pozornost stojí třeba příhoda z mládí vynikajícího amerického generála George Smithe Pattona, kterou popsal v jeho životopise syn Robert. Jednou asi desetiletý „Jiřík“ s několika bratranci vytlačili na kopec farmářský povoz, naplnili ho kamením a s křikem pustili dolů. Bohužel v cestě dolů stálo krůtí hejno a několik krocanů rozjetý vůz zmasakroval. Malý Georgie potom vyděšené mamince s radostí vykládal, že napodobil slavný útok obrněnými vozy slepého vojevůdce Jana Žižky z Čech. O slavném jihočeském rodákovi z Trocnova se tak vědělo i za oceánem a to by v trocnovské výstavní síni nemělo chybět.

Současná podoba výstavní expozice je ale bohužel spíše zmařenou šancí.

JAN ZIEGLER
Autor je publicista a historik

Hodnocení Deníku: 40%