Záhadní tvorové, lupiči, kteří žerou ponožky, se zabydleli v Nízkých trámech písecké Sladovny. Parťáka jim dělají vosička Marcelka nebo oživlá peřina Kanafásek. Především dětské návštěvnictvo se tak do 3. března může zblízka seznámit s díly populárních ilustrátorů a animátorů, Galiny Miklínové a Jakuba Zicha.
První dojem po vstupu do sálu je překvapivý. Od dveří totiž člověk vidí jen překližkové stěny, jimiž dvojice autorů prostor rozdělila do malých zákoutí – zátiší, slibujících soukromí. Obsahově ovšem rozhodně nezklamou.
Miklínová například poprvé vystavila sošky lichožroutů z plánovaného celovečerního filmu. Děti navíc láká na dílnu s názvem Přiveď na svět nového Lichožrouta, která se uskuteční 17. února. V sále již má nachystané košíky ponožek a krabičku knoflíků, na internetových stránkách Sladovny je vzkaz: ponožky přijímáme – pouze voňavé – na recepci. „Dílnu jsme dělali s úspěchem v Oslu, Moskvě, Krakově i jinde," podotkla Galina Miklínová, jež spolupracuje s básníkem Pavlem Šrutem a jejichž Lichožrouti a následné pokračování – Lichožrouti se vracejí – se stali bestsellerem a knihou desetiletí.
Knihy na stužkách
Přehlídce svých ilustrací dala originální formu: knihy pověsila na stužky, takže zájemce listuje jakýmsi papírovým viselcem. „Připadá mi zbytečné vystavovat ilustrace, když u nich chybí kniha," vysvětlila Miklínová, která pracuje s neočekávanými materiály – třeba ilustrace ke knížce Tři tatínci a maminka dělala akrylem na ubrus z obchodního domu Ikea.
Jejím partnerem se ve Sladovně, jež expozicí Dva z jednoho hnízda zahájila cyklus profilů současných českých ilustrátorů, stal Jakub Zich. Ten nyní působí v pražském divadle Minor v Praze, kde se podílí na programu pro děti. Na hře Klapzubova jedenáctka podle Eduarda Basse spolupracoval s Petrem a Matějem Formanovými, pro ČT režíroval nový animovaný seriál Vosa Marcelka.
Do Nízkých trámů dovezl tři krabice kachlí, jež si před časem přinesl z jednoho sklepení. A pomocí sazí a očouzené svíčky do nich vložil nápady, které se mu v divadle hromadily na spoustě pokreslených papírků. „Načadíte obkládačku, dá se na ni udělat čára i lidským vláskem, párátkem, ušním šťourátkem nebo naostřenou špejlí. Vyšudlal jsem to, takže technologie pomocí šudlátek," popsal Zich, jenž prý dlaždičky skladuje s cedulkou Pozor: načouzené kachle!
Zatímco s Miklínovou budou děti lichožroutit, pod Zichovým vedením si vyzkouší automatickou kresbu, kresbu sazí, obouruč, poslepu, ústy
a především nosem. S pomocí rodičů si zase vyrobí svou animovanou knížku zvanou flipbook.
Nízké trámy Sladovny –
v duchu podtitulu výstavy Lichožrouti a vosička Marcelka útočí! – atakují několik smyslů naráz. Ve vitrínce poblíž dveří tvoří společenství knihy o lichožroutech, Příšerky
a příšeři nebo Jak byla vosa Marcelka ráda, že žije; v jiném koutě stojí kanape a obrazovka, kde se pouští večerníčky
o Kanafáskovi, vose Marcelce a autorské filmy Miklínové. Ta se na jih vrátí zjara, kdy zajede na třeboňský festival Anifilm.