Sice ne z každého vyroste nový Kainar nebo Žáček, ale přesto vytrvale oblékají svou lehkonohou Múzu do veršů, i s tím rizikem, že je bude číst jen úzký okruh přátel.

Debut Veverky

K takovým současným Don Quijotům patří i Veronika Kynclová, v řadách přátel zvaná Veverka, která je mimo jiné členkou Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Tato křehká pětadvacátnice si před krátkým časem splnila jeden ze svých snů a vydala samostatnou básnickou sbírku, kterou úspěšně pokřtila v českobudějovickém Měsíci ve dne. Knížka s názvem Slova, kterými tě jednou zapřu, a pak oněmím ale není jejím úplně prvním knižním debutem.

Vedle autorských čtení na literárních večerech a básnických festivalech se prezentovala už i ve sbornících básnického sdružení Krb a Obce spisovatelů, ale také ve čtyřech knižních projektech, vzešlých z konkurzů poezie v Madridu, společně se španělskými autory. Do Španělska, ale také do Francie a Dánska, ji totiž zavedly cesty, které podnikala po odchodu ze studií scénografie na českokrumlovské uměleckoprůmyslové škole svaté Anežky. Poznávala tamější kulturu, lidi, malovala a učila se jazyk. Možná, že ty její toulavé boty měl na svědomí právě Jack London, jehož knížka Tulák po hvězdách patří k Veroničiným favoritům, kterou život zavál na Vysočinu, i dnes…

Poezie prostředkem

„Samozřejmě, že se ty mé knižní lásky v průběhu let měnily. V dětství jsem milovala Kuře Napipi, Krásu Nesmírnou, Špalíček pohádek, později mě nadchly verše Skácela nebo Hraběte, poetika písničkových textů Karla Kryla, oslovila mě hloubka Gibranovy filozofie, ale i skrytá výpověď grafiky Bohuslava Reynka… Je řada způsobů, jak vyjádřit myšlenku, sdělení ostatním – dát jí podobu slov, obléci ji do tónů nebo do barev, dát jí tvar sochy… já si zvolila pro své poselství poezii. A měla jsem velké štěstí v tom, že jsem kolem sebe měla lidi, kteří mě nejenže nezrazovali, ale i podporovali. Vlastně i díky nim jsem mohla naplnit svůj sen a vydat si knihu,“ říká mladá maminka Veronika, zatímco v náručí pohupuje malou, ale nesmírně živou Sofinku.

Z tuctu dvě stovky

Uvědomuje si velice dobře, jak je těžké prosadit se v dnešním dravém světě sázejícím na kariéru a majetek, ale je odhodlaná to nevzdat. Když se poprvé představila veřejnosti jako autorka, což bylo na Festivalu poezie v Měsíci ve dne, měla v sešítku tucet básní.

Dneska jich má na kontě již přes dvě stě a v hlavě se s každým dnem rojí nápady na další. Takže je víc než jisté, že brzy uslyšíme o další knize, pod níž bude podepsaná Veronika Kynclová.