Tomáš Kačo přijede i do Českých Budějovic s recitálem My Home, kde zahraje skladby ze stejnojmenného alba. „Jedná se o mé vlastní kompozice či mé úpravy jiných písní,“ představuje repertoár. Na programu bude např. česká lidovka Široký hluboký či úprava Nocturna op. 9 č. 2 od Fryderyka Chopina. Album vzniklo v roce 2018 a natáčelo se v Los Angeles, New Yorku a v Praze za podpory nadace Bakala Foundation. Spolu s Tomášem Kačem na ní uslyšíte Ondřeje Gregora Brzobohatého, Kühnův dětský sbor a sestru Veroniku. Recitál však bude bez hostů. „Vše stavím pouze na intimní atmosféře sólového piana,“ říká skladatel a klavírista.

Na albu spolupracoval i s významným hudebníkem a několikanásobným držitelem Grammy Johnem Patituccim. Ten nejen, že je skvělý muzikant, ale hlavně prý i úžasný člověk. „Častokrát jsem hrával v Čechách po boku jazzových hudebníků, kteří byli velmi namyšlení a dávali velmi silně najevo, že jsou daleko lepší a pohrdali mnou jako hráčem i jako člověkem,“ vypráví Tomáš Kačo. Myslel si, že je to normální, a byl tedy ze světové hvězdy trochu vynervovaný. „Nedal mi ani na vteřinu pocítit to, že on je o milion levelů výše, jak hudebně, tak zkušenostmi,“ vypráví o Johnu Patituccim. Skladba Tomáše Kača se hudebníkovi moc líbila a chválil tón, který pianista z klavíru dostane.

Tomáš Kačo přiveze hudbu z desky My Home.

Tomáš Kačo přiveze hudbu z desky My Home. Foto: John Pangilinan

S kým by si přál pracovat někdy příště? „Těch jmen je několik! Gustavo Dudamel z klasického světa, Ed Sheeran z popového světa, Stevie Wonder a spousta dalších …“ vyjmenovává. Rád by vystoupil např. ve Walt Disney Hall v L. A. nebo v Royal Albert Hall v Londýně. Chtěl by si zahrát s Berlínskou filharmonií.

Trému považuje Tomáš Kačo za mladší sestru nedostatečné přípravy a malého sebevědomí. „Mám vždy jen takovou zdravou, před každým koncertem,“ říká klavírista. V Carnegie Hall to však bylo jiné kafe. Paní, která se ho ptala, zda chce něco k pití, a informovala, kolik zbývá času do koncertu, tam pracovala 50 let a potkala ty největší umělce. „Říkala, že všichni začínali stejně jako já, na těchto prknech. V tu chvíli mě přepadl pocit neskutečné zodpovědnosti, za všechny velké umělce, ale taky za všechny, kteří mají sen si v Carnegie zahrát,“ vzpomíná, jak chtěl podat skvělý výkon. „Ve chvíli, kdy jsem si sedl za klavír a zahrál první notu, vše pominulo a dostal jsem se do svého světa, kde nezáleží, jestli jste na prknech Carnegie Hall či doma v obýváku,“ vysvětluje.

Cesta do Ameriky vedla přes Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a pražskou HAMU. Na Berkeley se Tomáš Kačo stal jedním z nejlepších studentů věnující se skladbě populární hudby a hudební produkci. „Studium bylo náročné psychicky i fyzicky,“ přiznává. Navíc bojoval s angličtinou. „Nikdo na vás na hodinách nečeká,“ vysvětluje. Každou hodinu přišlo nové učivo. To si Tomáš Kačo nahrával na mobil a doma pouštěl, dokud látce v cizím jazyce neporozuměl. „Po čase se to zlomilo,“ dodává.

Tomáš Kačo pochází ze 12 romských sourozenců, z nichž je prý každý hudebně nadaný. Ambici živit se hudbou má prý jen mladší bratr Patrik. „Bohužel se ještě neodhodlal jít studovat hudbu. Zatím hrává po kavárnách a hotelech v Praze,“ líčí Tomáš Kačo, na něhož jsou rodiče nesmírně pyšní. „Doma se cítím v České republice, protože tam je moje rodina, vzpomínky z dětství,“ odpovídá Tomáš Kačo, který si skromně nemyslí, že by něco dokázal.

Nejde podle něj o to splnit si cíl, ale jít po cestě za snem. „Tam se toho člověk naučí nejvíce jak v lidské rovině, tak v profesní,“ míní hudebník, jemuž prý přináší obrovskou radost, když jeho příběh motivuje jiné. Co by mladým hudebníkům vzkázal? „Aby měli velké sny,“ říká. Cíle by jim doporučil rozdělit mezi krátkodobé, které splní v týdnu, a dlouhodobé, tj. kde se vidí za pět let. „Všechno je možné, nezáleží, z jakých podmínek pocházíte. Vše záleží jen na vás, na vaší vůli, síle snu, který máte,“ dodává.