Místnost s dráty, kabely, velká televize, jinak nic.

Výstava s dlouhým názvem „Nikoho nejmenujme, každý ví, o kom je řeč" byla původně připravována pro benátské Biennale, přehlídku uměleckých projektů konající se jednou za dva roky. „Měla výchozí parametry, které v tom zůstaly, to se zadaptovalo na tenhle prostor," říká Janek Rous. Na této myšlence pracovali dva roky. Za projektem stojí externí kurátorky Karina Kottová a Zuzana Jakalová, které ho nabídli Domu umění. Tvůrci Aleš Čermák a Janek Rous přizpůsobili své dílo přímo prostorům galerie.

Prostor byl také využit u diskutovaného Vnímání, které vzbudilo vlnu kritiky. Michal Škoda, kurátor Domu umění, na to má jasný názor: „Vzbudila takový rozruch, protože se dotkla i lidí, kteří se o umění vůbec nezajímají" Na téměř tři týdny byla kašna schovaná za dřevěnou zeď před zraky veřejnosti. Záměrem autora Jana Šépky bylo vyvolat zájem Budějčáků o veřejný prostor a kašnu, kterou míjí denně, aniž by si uvědomovali její hodnotu a plně ji vnímali.

To aktuální projekt tvůrci připravili uvnitř jako zvukovou nebo audiovizuální instalaci. Ušili ho na míru přímo prostorům galerie. Autoři si vnitřek místností přizpůsobili, aby vytvořili umělou realitu. Záměrem je poukázat na paradox mezi tím, co člověka stimuluje do klidu, a tím, co ho naopak znervózňuje, stresuje a udává mu tempo, čímž jsou moderní technologie. Princip je založen na aplikaci do mobilů, která má uklidňovat a zpomalovat zvukem dechu. Ten uslyší totiž návštěvníci galerie v místnosti s dráty, kabely a velikou televizí. Jak to ale na ně bude působit? Aleš Čermák to vysvětluje takto: „Každý má jiný rytmus dýchání, takže se může zadýchávat, přizpůsobit se dechu (z reproduktorů -pozn. red.), může omdlít, nebo naopak mu to bude příjemné. Každý to snáší trochu jinak." K tomu Janek Rous dodává: „Jde o prostředí, které něco vytváří, všechno to slouží k vyvolání atmosféry. To, co má zrelaxovat, může mít dokonce panický efekt," doplňuje Janek Rous. Vizuální a sluchové podněty mohou vyvolat fyzickou reakci. „Já doufám, že se nám povede realizovat tato divná symbióza, která se přetaví ve fyzický zážitek v příjemném, ale i v nepříjemném pocitu." dodává. Výstava není jen pro umělecky založené lidi, protože vjemy pocítí každý, není třeba dalšího vysvětlovaní, myslí si Čermák.

Jeden z autorů Aleš Čermák byl dokonce za svou předchozí tvorbu dvakrát ve finále ceny Jindřicha Chalupeckého, prestižní ho ocenění mladých českých umělců. Poprvé v roce 2013 za výstavu s názvem „Starý svět už nedává smysl a nový ještě nenastal" , v loňském roce šlo o dokumentární film Druhá polovina světa . Jeho spolužák a kolega Janek Rous se také věnuje filmům. Mimo uměleckou činnost pracuje jako redaktor webového portálu artycok.tv.