Mnohem větším lákadlem se stala zemská výstava, mapující 1 500 let společných dějin Bavorska a Čech. „Už jsme zaznamenali kolem 50 000 návštěvníků. Z toho je asi 40 % z Čech.“, pochvaluje si šéf projektu Reinhard Riepertinger.


Na třech podlažích výstavních prostor se návštěvníci mohou ponořit do minulosti. Od archeologických nálezů z dob ranných sídlišť, přes takové skvosty jako je kříž Přemysla Otakara II nebo bohatě zdobená monstrance z Waldsassenu, až po dusnou atmosféru železné opony. Zjistí přitom, že Čechy a Bavorsko toho měly společného mnohem víc, než by se dnes na první pohled zdálo. Po staletí byly společným kulturním prostorem: Bavorští stavitelé pocházeli nezřídka z Čech, čeští malíři studovali v Mnichově a malovali krajinky kolem hornobavorských jezer, zatímco němečtí se zamilovávali do Hradčan. Vzájemně se inspirovali hudebníci i sklářští mistři. A sládci z Čech a Bavor dovedli společně k dokonalosti vaření piva.


Prohlídka výstavy ale rozhodně není žádnou idylou: „Kromě fascinujícího, vzájemně plodného sousedství je třeba ukázat také konfliktní zóny“, říká Reinhard Riepertinger a dodává: „Asi nebudeme nikdy schopni pochopit, jak se něco mohlo stát, ale je nutné vědět, co se stalo.“ Kdo má oči a uši otevřené, dozví se tak ve Zwieselu hodně nejen o svých sousedech, ale i o sobě.


Pořadatelům výstavy z Domu bavorských dějin a jejich kolegům z řady českých institucí se totiž podařilo ukázat řetěz příčin a následků a dát jednotlivým úsekům minulosti zhruba ten prostor, který jim náleží v celkovém pohledu. Ať už jde o husitství, nebo o druhou světovou válku a konec česko-německého soužití po roce 1945. Kromě unikátních exponátů, například originálu Mnichovské dohody, který je ve Zwieselu k vidění vůbec poprvé, přibližují klíčové události minulého století také výpovědi pamětníků na videozáznamech.


A samozřejmě dobové fotografie a předměty včetně například Krylovy kytary z mnichovského Rádia Svobodná Evropa.


V záplavě informací není na výstavě nouze o překvapení: například si tam člověk uvědomí, že „na věčné časy“ znamenalo v českých zemích pouhých 50 let nejen za komunismu, ale už ve 14. století. Také Karel IV, když rozšířil hranice českého království až k Norimberku, razil heslo, že tomu tak bude „navěky“. Návštěvník ale také zjistí, že ani času neměli lidé ve středověku zřejmě o moc víc než ti dnešní: „Kuchařko, vař rychle, velmi spěchám“, stojí například v česko-německém slovníčku nejčastějších frází pro cestující v 16. století.


Udělat si čas na zemskou výstavu ve Zwieselu stojí nicméně za zato. Hodlá to udělat před svým podzimním odchodem z funkce i šéf bavorské vlády Stoiber. Chce se tam setkat s Mirkem Topolánkem. Na otázku, kdy by k tomu mělo dojít, se ale Reinhard Riepertinger jen diskrétně usmívá.