Vydává ji českobudějovické pracoviště Národního památkového ústavu ve spolupráci s nakladatelstvím Ondřej Fibich.

Právě Ondřej Fibich, básník a antikvář na strakonickém hradě, byl u počátků vzniku knihy. „Můj dobrodružný život předurčuje různá odbočení a asi před deseti lety jsem se vydal do krajiny za dílem Jakuba Bursy. Kolovalo o něm hodně historek a bájí, ale nikdo vlastně nevěděl, co to bylo za člověka.  Rozhodli jsme se udělat takový totální průzkum bojem a něco poodhalit," vzpomíná.

Postupně tak vznikl kolektiv autorů. Významný zdroj informací našli v litoměřickém archivu. „Byly tam neprozkoumané fondy z panství Vlachovo Březí, kde Jakub Bursa působil. K tomu jsme dělali průzkum na místě, mluvili jsme s desítkami lidí, kteří nám pomáhali, našli staré fotografie a podobně," doplňuje Ondřej Fibich.

Jakub Bursa byl podle něj výjimečnou osobností, protože ačkoli vycházel z tradic, byl zároveň i velmi inovativní. „Dodnes oslňuje svou imaginací. Já mu říkám zednický misionář nebo Gaudí Šumavy," komentuje Ondřej Fibich.

Nejdůležitější ukázky umění Jana Bursy jsou například v Bušanovicích, Dolních Nakvasovicích, Jiřeticích, Kovaníně, Předslavicích, Radhosticích, Šumavských Hošticích, Vlachově Březí a zejména Libotyni. Zvláštností jeho štukové výzdoby je časté užívání náboženské symboliky, specifických tvarů v podobě stromečků a stylisticky svérázné nápisy, v nichž byli zmiňováni objednavatelé daných staveb i autor výzdoby. Jakub Bursa se tak stal prvním jihočeským lidovým řemeslníkem, který záměrně podepisoval své práce.

Nová kniha v úvodu podává obecnější výklad o venkovské architektuře, dále se podrobně věnuje oblasti kolem Vlachova Březí, objasňuje, na kterých domech Jakub Bursa pracoval a detailně zachycuje jeho rodinné zázemí a každodenní život – od školních let přes učení zednické profesi, tovaryšský vandr a mistrovskou zkoušku až po založení vlastní rodiny. V závěru jsou zmíněny nejznámější historky a legendy, jimiž je osobnost štukatéra opředená.

K tomu všemu autoři ještě doplnili praktické rady, jak pečovat o tyto cenné selské domy, aby zůstaly zachovány i pro další generace. „Na rozdíl od hradů, zámků či kostelů jsou tyto objekty i dnes určeny k bydlení, běžnému životu. Z toho vyplývá, že je tu větší riziko poškození. My jsme se tedy snažili dát dohromady základní principy, které mají pomoci vlastníkům k tomu, aby byla uchována hodnota domů a zároveň mohly sloužit k životu ve stylu 21. století," vysvětluje  Pavel Hájek, jeden z autorů knihy.

Vydání knihy věnované jihočeské vesnické architektuře považuje za velmi důležité, protože cenné stavby jsou všude kolem nás, ale možná je dostatečně nevnímáme. Odborníci však podle něj stále mají co dohánět. „Zatím se ještě nepodařilo podrobně zpracovat fenomén jihočeské architektury vcelku. Chybí souhrnná studie, která by nejen Bursu, ale i ostatní tvůrce zhodnotila a prezentovala," připomněl Pavel Hájek.

Publikace Jakub Bursa a jihočeská venkovská architektura se v těchto dnech objevuje na pultech českých knihkupců. Má více než 300 stran a obsahuje mnoho fotografií.