Před naplněným hledištěm Malého divadla v Českých Budějovicích, kam si přišla v pořadu Jak bejvávalo zavzpomínat zejména starší generace návštěvníků, vyprávěli o svých zážitcích, kolezích a dávných představeních Dagmar Neumannová, Hana Bauerová a Josef Bulík.

Dagmar Neumannová, od jejíhož jihočeského divadelního debutu podle jejích slov uplynulo již téměř šedesát čtyři roků, připomněla situaci pár měsíců po válce, kdy se hrávalo v dnešní Slavii a na Rychtě, ale také na schodech sokolovny anebo v plenéru pak v krumlovských zámeckých zahradách před Bellárií či u fontány.

V souvislosti s Jihočeským divadlem zde zazněla jména Nataši Gollové, Martina Růžka, Karla Hlušičky, Karla Rodena a celé dlouhé řady znamenitých režisérů, kteří na této scéně působili.

V úsměvných, ale i nostalgicky laděných historkách, kterými oblažila publikum zejména dvojice Bauerová-Bulík, znovu ožívaly staré časy a nezapomenutelné inscenace nejen činoherní, ale také slavné éry operety.

Přítomné bez výjimky pobavila série minipříběhů v hlavní roli s nepřekonatelným Jiřím Císlerem, který se z postu houslisty v divadelním orchestru vypracoval na velmi populárního herce, stejně jako několik ukázek z někdejších kabaretních programů, které Hanka Bauerová a Pepa Bulík v minulosti provozovali.

Pohoda i paradoxy

Hovořilo se o hercích i režisérech, inscenacích, o dočasných i trvalých scénách, o hereckých domech, kde většina členů tehdejšího souboru bydlela, o otáčivém hledišti v Krumlově a pohodové přátelské atmosféře, která tamější představení provázela, o kotrmelcích a paradoxech doby, ale i o tom, čím pro koho vlastně divadlo je. A všem přítomným bylo nesporně jasné, že pro tuto hereckou trojici divadlo znamená život…