Nedožitých padesát let, smutných pět od smrti. Třicet od vzniku kapely Oceán, patnáct od jeho nejúspěšnějšího sólového alba Jizvy lásky. Zůstaly po něm více než dvě stovky nahrávek, kolem dvacítky studiových, živých i kompilačních alb, řada hitů. A také spousta vzpomínek.

Od června 1986 do května 2010 byl Petr Muk jednou z hlavních náplní mého nejen profesního života. Jako postupně hudební fanda, publicista a producent jsem se štastnou shodou náhod ocitl na českobudějovické koncertní premiéře Oceánu a mohl pomoci v proměně z alternativních nadějí v celostátní hvězdy. Dostal jsem pak Petrovu důvěru při vzniku projektu Shalom, s kolegy Kučerou 
a Honsem vnášejícího duchovnost do českého showbyznysu. Asistoval jsem u jeho sólové kariéry, podobné psychické sinusoidě. Ač jsem v životě potkal hodně muzikantských osobností, tohle spojení bylo délkou a intenzitou zcela mimořádné.

Krom mého respektu k jeho jedinečnému hlasu i talentu napsat si, zaranžovat, nahrát a na pódiu zahrát vlastní skladby, jsem ho měl rád jako kamaráda. Byl to na komunikaci dost náročný, ale především inteligentní, přátelský, vnitřně čistý člověk. Důležitá byla jeho slabost pro rodný Český Krumlov, prázdninové Lipno či v řadě ohledů zásadní České Budějovice, ale také pro Tábor, kde našel přátelské agenturní zázemí. Ač ho povolání nakonec logicky přesunulo do Prahy, měl na jihu rodinu, vracel se často zpět a doma si po lohonkovsky žalmanovsku občas zpíval Kdyby tady byla taková panenka.

Zpěvák Petr Muk zemřel v pondělí v Praze. Bylo mu 45 let.Příliš sentimentální? Ale také pravda o zpěvákovi, který dokázal být punkový rebel, alternativní srdcerváč, elektronický depešák, chrámový předzpěvovač i nezaměnitelný pěvec velkých melodií a slov, 
v jeho podání vždy důvěryhodných. Jsem proto rád, že stále vycházejí jeho nahrávky, rádia vysílají jeho písničky, televize opakují medailony o jeho životě, jeho bývalá kapela p. m. band připravuje vzpomínkový koncert, objevit se má i kniha. Jeho životní a umělecké osudy totiž dávají mnoho důvodů k takovému ohlížení.

Učiňme v tento den to nejsprávnější: poslechněme si jeho písničky. Někdo Oceán s Ráchel či Nadějí, jiný Shalom s Až jednou či Stínem katedrál, někdo Zrcadlo nebo Bonsoir, mademoiselle Paris, jiný Tančíš sama nebo Láska, ta nebezpečná věc a ještě jiní Adonai z muzikálu Golem. Je to hodně skvělé práce na pouhých 45 let, jež Petru Mukovi osud přidělil. Básník Otokar Březina kdysi napsal, že nikdo neumírá předčasně, neboť opouštíme tento svět ve chvíli, kdy už je pro nás připraveno vyšší bytí: snad tedy tenhle citát zmenší smutek 
z toho, že Petr už s námi není.

KAREL DENIŠ


Svíčku na památku Petra Muka můžete zapálit ZDE.