Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z tichého smíchu satanáše ve Vajglu mrazí

České Budějovice /RECENZE/ - Málokdy si člověk má možnost uvědomit, jak důležitou roli hraje v jazyce zvukomalba. Uznejte sami, že slova jako sajrajt, maglajz, fujtajbl – snad i pro svou hláskovou strukturu – nevzbuzují zrovna nejkladnější asociace. A což teprve vajgl.

19.4.2010
SDÍLEJ:

Hlavní zápornou postavu ve hře Jihočeského divadla Vajgl, přibližující proces borského povstání z 50. let, ztvárnil Martin Hruška. Z jeho smíchu mrazí.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Dnes, kdy honba za zdravým životním stylem zatlačuje kuřáckou komunitu do stále větší defenzivy, je cigaretový nedopalek výmluvným zástupcem veškerého svinstva. A navíc symbolem minulosti – kouření bývalo samozřejmostí, dnes tedy mohou působit kuřáci poněkud anachronicky.

Právě o konflikt dvou epoch jde v divadelní hře autorské dvojice Jan Jirků – Adéla Balzerová možná víc, než „jen“ o historické drama (tragikomedii?) o třech politických vraždách z 50. let minulého století. Vždyť hrdinové, nesoucí jména skutečně žijících postav, jako Píka, Petelík, Černý, Broj nebo antihrdinové jako Šafarčík a Brabec, ti všichni patří do fikčního světa dramatu Vajgl. Nemuseli by se nikdy skutečně narodit a žít, aby si hra uchovala svou výpovědní hodnotu. Jenže oni žili nebo dosud žijí, a přitom to nic neubírá z jejich „fikčnosti“.

Hru jsem se snažil sledovat v několika rovinách: didaktické, historiografické a umělecké. Na žádné z nich jsem nezakopl o nic příliš křečovitého.
Po stránce didaktické vede hra diváka k zaujetí takového postoje vůči dění v 50. letech, který ostře odporuje jakékoli zvůli totální moci. Přesvědčivě tu působí herecké výkony Broje a Černého, (Petr Šporcl a Pavel Oubram), jakási hra ve hře, stejně jako krutého bachaře Brabce, ztvárněného Ondřejem Veselým, který si rozhodně na nic nehraje. V této souvislosti zaujme i jemný náznak tlaku svědomí, chlácholeného přísunem alkoholu. Postava Brabce se hrou doslova prochlastává.

Po stránce historiografické se hra drží faktů (i interpretací) předlohy, totiž textů dvojice Mikuláš Kroupa – Adam Drda, které lze najít v jedné z kapitol jejich knihy V komunismu jsme žít nechtěli. Nejde o smyšlenky, jen o interpretace. Antihrdinové minulých dob mohou mít i jiné důvody než cynismus nebo sklerózu, aby si své činy navenek odmítali přiznat nebo se za ně styděli.

S historicitou událostí let komunistického teroru si autoři pohráli v postavě nad jiné tragické, generálu Heliodoru Píkovi. Píka, respektive „Ten, který představuje Píku, kterak odhodí nedopalek“ (Jan Dvořák) se ptá Šafarčíka, zda může obměnit svá poslední slova.

Co skutečně řekl Píka?

Co skutečně řekl Píka před svou popravou, nelze s určitostí tvrdit, verzí je několik. Na jevišti však všechny známé verze zazní brzy po sobě tak, aby nejdelší z nich zazněla jako poslední. Moment, kdy se divák začíná ošívat, cíle je tedy dosaženo: Řečeno mluvou dětí „vopakovanej vtip není vtipnej“. Než jej nakonec vždycky oběsí, odhodí nedopalek cigarety…

Po stránce umělecké jde o zdařilou zakázku divadla. Pozemské peklo borské věznice 50. let versus tančící, dovádějící a čas od času jakoby v úžas uvedený čertík v podání Lenky Krčkové není žádným Satanášem. Toho představuje mnohem skutečněji velitel věznice Šafarčík svým patologicky klidným a smějícím se hlasem. Scénou se nese tichý a srdečný smích, z něhož mrazí. Další výborná příležitost pro Martina Hrušku, aby ukázal něco ze svého repertoáru.

Přečtením rozsudků nad by klidně hra mohla skončit. Závěrečné obrazy vytvářejí však mistrovský kontrapunkt, jímž dílo vrcholí. Ocitáme se nejprve u Klásků v kuchyni, kde zrovna obědvají to, co Klásek, bývalý bachař (Tomáš Drápela) přinesl své Květě, sekretářce velitele Šafarčíka (Dana Verzichová) z vězeňské kantýny. Poté spočineme se starým Šafarčíkem a jeho psem-čertem Čertem na ďáblickém hřbitově. Hovor, který vede se zdánlivě nebo přecejen slepou Spravedlností (Věra Hollá) vyvolá havrany, kteří jako hlasy mrtvých svědčí o minulosti a připomínají viny. Když už divák nabývá dojmu, že dojde k potrestání viníků, dává Šafarčík povel psovi, aby zašel do inspice a oni zhasli. O mnohovýznamnosti slovesa zhasnout vědí diváci své. Po výkřiku i tma se rozhostí. A potmě každá kočka černá. Kdo tedy byl vlastně vinen?

Kdo ví. Možná i v rozporu se záměrem autora není nakonec hlavní postavou velitel a inscenátor politického procesu Šafarčík, ale jeho Diváci. Cestou domů jsem přemýšlel o tom, kolik různě velkých Šafarčíků vidělo premiéru této hry. Nejsem Jihočech rodem, ale volbou, soudit lidi nemám chuť a ke všemu byla už tma, když jsme se vraceli.

Hodnocení: 90%

TOMÁŠ VEBER
Autor je spolupracovník redakce

Autor: Redakce

19.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dopravní značky. Ilustrační foto.
3

Borek zůstal i po otevření dálnice v dopravní pasti

Ilustrační foto

Napadl dva muže, jednoho zranil

Loď neuplavala. Ukradli ji

Neznašov - Že jsou lidé velmi nenechaví, dokládá i případ zmizelé lodě.

Vyšší Brod zažil léto, ve středu rozhodnou o teplotě mlhy

Jižní Čechy - Úterý na Hedviku (Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy zamíchá) opět přepisovalo teplotní rekordy.

V Litvínovicích bude Dýňobraní

Litvínovice - Děti i dospělí se v sobotu 21. října od devíti budou chlubit svými výtvory z dýní.

Organizování dopravy JHMD převzala železniční správa

Jindřichův Hradec – Dva miliony korun ročně. Taková je částka, kterou společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) začne ročně platit Správě železniční dopravní cesty (SŽDC).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení