Musím - li zvolit, která píseň Karla Gotta je mi nejbližší, pak to bude ta „moje“ první. Vánoční strom.

Bylo mi asi tak šest sedm let, ta písnička se nesla z okna přízemního bytu sousedního domu, kde naštěstí bydlela stejně stará holčina a to se hodilo.

Pod oknem byly naskládané dřevěné železniční pražce, asi na topení, a já po nich k tomu oknu lezla a kamarádku jsem neustále nutila, aby mi ji pouštěla pořád dokola. Pár dní byla trpělivá, pak už ji to štvalo a nakonec jsem uprosila maminku o 12,-Kč a došla si tu desku koupit. Potom jsem strávila dlouhý čas s uchem u gramorádia a poslouchala a poslouchala.

Ta písnička je krásně smutná a smutně krásná. Dneska se divím, že mě tak dostala už jako dítě, že jsem nešla po něčem veselejším, ale asi mi to bylo dáno, mám takové písničky nejradši dodnes.

Když ona deska vyšla po letech znova, utíkala jsem si ji koupit, protože ta původní už byla hodně ohraná. Mám je obě schované dodnes.