„Je to ocenění mojí práce, velká radost a velký úspěch, protože taková věc se asi nestává běžně ani denně. Celá inscenace je velmi zajímavá, velmi náročná a na vysoké úrovni," říká čtyřicetiletá herečka.

Na jaře 2011 zazářila jako Štěpka v Petrolejových lampách a ji i Františku řadí do charakterních rolí, jichž měla poměrně málo. Je proto ráda, že je teď dostává. „Je pravda, že obě role jsou si v něčem podobné. Silné ženy a silné příběhy, které se odehrávají na českém venkově," přemýšlí.

Do těchto postav mohla promítnout i kus sebe. Stejně jako Štěpka a Františka je silnou ženou. „Je mi to blízké, je mi blízká i vroucnost a křehkost díky dítěti, které mám. A vzhledem k tomu, že jsem byla s dítětem 
i dlouho sama, mohou se v rolích odrazit pocity, které žena má, když rodina není úplná," doplňuje herečka, matka osmileté Anny.

Právě prožitek je jedním z faktorů, díky nimž se patrně v nominacích objevila. Recenzentka Deníku Jitka Rauchová chválí herečku za výkon v druhé polovině představení. „Tam byla velmi reálná, jako kdyby byla opravdu selkou, která hodně zakouší. Bylo to hodně prožité a hodně uvěřitelné, vypjaté, hrála minimalistickými prostředky, ale dobře."

Mezi postavami jsou samozřejmě rozdíly. Zatímco Štěpka coby silná žena marně touží po dítěti, Františce se narodí brzy, ale následně de facto vše ztratí. „Jde křehkou silou, bojuje vnitřně. Pro mě je obdivuhodná v tom, že zažívá šílené věci a každé ráno znovu vstane a jde do dalšího boje," říká Lenka Krčková.

Na otázku, zda ji tyto role posunuly, reaguje: odpověď je velké ano. Na Štěpku z Petrolejových lamp prý strašně dlouho čekala a potřebovala ji. Myslí si, že mohla přijít dřív, ale je šťastná, že ji potkala. „Je to tak barevná role a má takovou škálu různých poloh té ženy, že pro mě znamenala velký posun a odrazilo se to i ve Františce," vysvětluje.

Režisér Adventu Martin Františák pracuje v obrazech 
a symbolech, což je vidění divadla blízké její duši a srdci. Oceňuje, že dal hercům volnost. „Jen jsem možná své kolegy občas dostávala do zoufalých situací, protože jsem to pokaždé dělala jinak," říká.

Od svého přítele a nadřízeného v jedné osobě, ředitele divadla Jiřího Šestáka, dostala za širší nominaci na Thálii velkou pusu. Je jí oporou. „Pomáhá mi ve všem, svěřuji se mu 
s problémy i radostmi, které během zkoušení nastávají. Vím, že když hraju a on sedí 
v publiku, fandí mi, a umí ocenit kvality, které mám, aniž by byl ovlivněn naším osobním životem," shrnuje herečka.