Přestaň si hrát doma na dvorku, všichni divňáci jsou v Ňjújorku, zabal paky, frnkni za nima, tady všechna prča začíná!" Právě to udělal současný uznávaný performer, básník, malíř, fotograf 
a divadelník Petr Nikl. Projížděl se po americkém velkoměstě na koloběžce s okem 
v hledáčku, uviděl a viděl. Fotografoval, poté kreslil, maloval a psal básně. Zrodila se výstava Tváře z New Yorku i ilustrovaná kniha Divňáci z Ňjújorku. Obě přivezl jako cestovatel z Nového světa do Českých Budějovic, Wortnerova domu AJG.

Niklova tvorba a vidění světa se vzpírají učenému hodnocení. Snad především proto, že zřetelně vyrůstají z emocí 
a srdce a 'nešpiní se' tradiční chladnou racionalitou a projekcí představ. Při pohledu na Niklovy kresby, malby, fotografie a knihy okamžitě napadají charakteristiky jako hravost, humor, experiment, všestrannost, poezie, panoptikum, volnost, čistota, fikce. Při bližším zkoumání 
a 'špinění' rozumem už to 
s fikcí není tak jednoznačné. Přízemní sál galerie hostí tváře newyorských divňáků: zapovězených, bezdomovců, prostě takových, za kterými se v Čechách významně ohlížíme. Petr Nikl se za nimi neohlédl. Jezdil za nimi na koloběžce. Viděl Henryho v červené mikině či sloní čepici, Chemlonovou paní, Elvise, Netopýra, Geronima, Zakukleného a další. Jeho panoptikum z ulice vzbuzuje zvědavost, zda jsou opravdu živí, nebo dílem autorovy fantazie.

Foceno z koloběžky

Možná odpověď čeká v menším sále v patře. Jeho stěny zaplnily fotografie z Niklovy koloběžky. Ano, jsou živí 
a slovy autora: jeho vlastní fantazii předčili. Bez problému je poznáte. Šance spatřit fotografické podobizny malovaných a kreslených protagonistů Niklova příběhu nutí 
k zamyšlení po výpovědní hodnotě různých výtvarných médií. Nepřekvapí, že kreslené a malované portréty postav s velmi jemným náznakem karikatury odkrývají skutečnost 'lépe' než samotná fotografie. Vdechují jim povahové vlastnosti a život, jak je vidělo oko Petra Nikla. Co vidíme 've skutečnosti' a co vidíme v paměti? Vidíme kolem sebe příběhy? Co nás zaujme a stvoří v našem vědomí druhou bytost? I to je možné z příběhu divňáků vyčíst: oči, výraz, grimasy, barva mikiny, vlasy – třeba 
i metalízové.

Zajímavý kontrast v koncepci na první pohled klasicky pojaté výstavy i autorově tvorbě představují dvě místnosti v prvním patře, věnované Niklovým starším dílům. Najdeme zde velké olejomalby, kresby a menší oleje, jež zachycují neobvyklé lidské typy s holými hlavami, velkýma ušima a očima, extravagantními účesy: Nejmenšího muže světa, Lvího muže, Trpaslíky z Coney Islandu, Papouščího muže, Pipa či Štětce. Nejde přitom jen o ostrý přechod v barevnosti: od zářivých postav z New Yorku ke strohosti šedé, černé a bílé. Mimoděk bleskne nápad: od barevné fotografie ke klasické černobílé. A ten je na místě. Ani postavy, které Nikl maloval podle fotografií trpaslíků ze 30. let, nejsou zapovězené. Výstup po schodech znamená přechod od panoptika k obludáriu, od fantazie ke grotesce.

Stůl plný knih

V případě výstavy Petra Nikla snad zamrzí jen její klasičnost, absence interaktivních prvků, jimiž je jeho tvorba vyhlášena. I to je však pouhé zdání, nedostatek naší vlastní fantazie. Velkým zážitkem a funkčním zapojením 3D objektů do výstavy je stůl s jeho knihami. Petr Nikl jako básník a ilustrátor knih pro… bezpochyby pro děti a dospělé. Knih, které fungují jako samostatné umělecké dílo. Nezbývá než se posadit, dotýkat se, listovat a číst. Třeba o divňácích z New Yorku, se kterými jste se zrovna seznámili. Spolu s fotografiemi, kresbami a malbami se stanou rázem trojrozměrnými. Wortnerův dům si vybral dobře. Hostí vzácné hosty a „žádný z těch cvoků není zapovězen".

Hodnocení Deníku: 90%

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik