Nábytek pamatující normalizaci, na stole zaprášený gramofon. V kanceláři, do níž vešla v Domě kultury Metropol, pravděpodobně ještě rozhovor nedělala. Přesto si ruská sopranistka, která zpívala i s Plácidem Domingem, 
v klidu sedla a občas se i srdečně rozesmála. „Lákalo mě zpívat v Jihočeském divadle, protože Mario De Rose je úžasný,“ říká Olga Romanko. Zpívá zde Santuzzu, hlavní ženskou roli 
v opeře Sedlák kavalír. Na jih Čech se vrací po 13 letech, v roce 2000 hostovala na Hudebních slavnostech Emy Destinnové.

Vyrostla jste na Sibiři. Jak jste tam našla cestu ke zpívání? Prý vás nadchlo, když jste slyšela operní zpěv v rádiu.
Moji rodiče vystudovali univerzitu v Moskvě a jako veterináři dostali umístěnku na Sibiř. Byla to tehdy móda, aby šířili své znalosti daleko od Moskvy. Na Sibiři jsem vyrostla, otec hrál na několik nástrojů a  doma pořád zněla hudba. Ale když jsem slyšela 
v rozhlase operu a vysoký soprán, připadalo mi to jako 
z pohádky. Když mi bylo 14 let, dostala jsem dárek od osudu: začal mě učit Vladimir Koverďajev, ke kterému jsem chodila tři roky.

V 17 letech jste odešla do Moskvy. To pro vás musela být zásadní změna.
Byl to odvážný skok. Jako sedmnáctiletá jsem si sama našla letadlo a odletěla do Moskvy. Rozhodla jsem se, že když mě vezmou na konzervatoř, budu zpívat operu,a když mě nevezmou, budu studovat historii nebo archeologii.

To bylo hodně odvážné.
To ano, ani jsem to neřekla rodičům (smích). Mysleli si, že jsem odjela do Novosibirsku, dělat přijímací zkoušky na univerzitu. Přijela jsem do Novosibirsku, rozhodla se 
a odletěla do Moskvy.

Tam to zjevně dopadlo dobře, protože operu zpíváte. Co vás 
v Moskvě nejvíc ovlivnilo?
Moskevská konzervatoř 
P. I. Čajkovského je slavná. Můj profesor mi řekl: na tvé technice nebudu měnit nic, je perfektní. Budu rozvíjet tvůj hudební vkus a styl. Tehdy jsem v duchu děkovala svému profesorovi ze Sibiře.

Ruská dramatická sopranistka Olga Romanko hostuje v Jihočeském divadle. Zpívá roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír.Dnes bydlíte v Římě. Zamilovala jste se do Itálie již při mistrovských kurzech v Parmě?
Byla to náhoda. Nepřemýšlela jsem o tom, jestli tam zůstanu, první smlouvu jsem podepsala v Lucernu. Ale když jsem zpívala v Římě, poznala jsem se tam svého muže.

Rozhodla láska.
Ano. Jsme spolu již 16 let 
a máme čtrnáctiletého syna.

Co říká na vaše zpívání? Nezajímá se víc o fotbal?
(smích) Máte absolutně pravdu, chce být fotbalistou. Ale když zpívám někde poblíž, třeba teď Tosku v Antverpách, přijede. Ptala jsem se, jak se mu to líbí, a on odpověděl: maminko, ty jsi nejlepší.

Které role jste zpívala nejčastěji?
Mé erbovní role jsou Aida, Tosca, v prvních letech Leonora z Trubadúra, Amélie 
v Maškarním plese, Madame Butterfly. Když se mi hlas změnil v dramatický soprán, pochopila jsem, že mohu sáhnout k rolím jako je Santuzza. Ta je totiž pro mladou pěvkyni nebezpečná: jsou v ní velké italské emoce a můžete si poškodit hlas.

Když podobnou roli dozpíváte, jak se cítíte?
Když se to povede, jsem šťastná. Někdy se ale cítím vyčerpaná. Nezpívám již tolik představení, vybírám si a do postav se snažím vložit svůj názor a emoce, což může zpěvák udělat až ve chvíli, kdy je dokonale technicky vybavený, zralý a má životní zkušenosti. Opera pro mě není jenom zpěv. Musím předat emoce 
a divák pozná, jestli jsem roli obohatila o svůj pohled: vidím, jestli se směje nebo pláče.

Ruská dramatická sopranistka Olga Romanko hostuje v Jihočeském divadle. Zpívá roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír. Na snímku vlevo Lázaro Calderón jako Turiddu.Vaším nejznámějším pěveckým partnerem byl Plácido Domingo. Překvapil vás něčím?
To jsem byla ještě hodně mladá. Zpívali jsme Othella: Vladimir Atlantov, Corneliu Murgu a Plácido Domingo. Když přišel na scénu on, jeho elektrizující energie se okamžitě přenesla na mě i na publikum. Je vynikající a kolegiální partner, profesionál, superstar, ale nechová se tak. Záleží mu na souhře s jeho partnery. Zatímco mnoho zpěváků spěchá po představení domů, Domingo dává klidně hodinu podpisy a s každým se na chvilku zastaví. Když jsme zpívali v Mexiku operu Fedora a přijel na zkoušku, nastal zvláštní moment, který vypovídá o tom, jaký je člověk. Se všemi se pozdravil, pak přišel k jednomu sboristovi, kterého kdysi někde viděl, vřele se 
s ním vítal a ptal se, jak se má.

Z českých rolí jste zpívala Rusalku, Miladu i Šárku. Která vám sedí nejlépe?
Zbožňuji Rusalku, to je pro mě ideální role. Když jsem se ji začala učit, chtěla jsem ji umět perfektně. Jela jsem do Státní opery Praha, kde jsem deset dní pracovala s korepetitorkou a pilovala českou výslovnost. Když jsem ji pak zpívala v opeře v Helsinkách, začaly korepetice a všichni se divili, že mi ve výslovnosti není co vytknout (smích).

Proč zbožňujete právě Rusalku?
Je poetická, romantická. Má krásnou duši, obrovský cit, žízeň po lásce a zároveň je velmi něžná a nesmírně ženská.

V září jste zpívala v Římě, v listopadu v Antverpách a Gentu, teď jste v Jihočeském divadle. Předpokládám, že pozvání jste přijala především díky osobnosti Maria De Rose.
Seznámili jsme se, když jsme s José Curou zpívali 
v roce 2010 na galakoncertu Caballero de la opera v Moskvě, který Mario dirigoval. Věděla jsem, že působí v Jihočeském divadle, a lákalo mě to. Je úžasný dirigent a pracovat 
s ním je tvůrčí radost.

Ruská dramatická sopranistka Olga Romanko hostuje v Jihočeském divadle. Zpívá roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír.Není to tedy tak, že do operního průmyslu dorazila krize a vy 
z nouze berete i Budějovice.
Mám hodně nabídek, kariéra je rozjetá. Já si vybírám, kde se mi hezky pracuje.

Překvapilo mě ale, že zpěvačka vašeho renomé nebydlí v hotelu, ale v hereckém domě.
Já se taky divím… (smích). Teď jsem se přestěhovala na ubytovnu na konzervatoři. Vzpomínám tam na svá studentská léta: o půl deváté začne hrát trubka stupnice (úsměv). Ale rozumím tomu, sama jsem na konzervatoři bydlela a jsem tolerantní.

Když zalovíte ve vzpomínkách, jak se vám před 13 lety zpívalo na Hudebních slavnostech Emy Destinnové?
Mám nádherné vzpomínky. Předně to byla vynikající organizace. Antonín Kazil je velká osobnost, pečuje o každého pěvce. Přijel za mnou do Vídně, ptal se, jak jsem spala, sám mě odvezl na letiště… Pěvec pak takovou péči oplácí. Na koncertě jsem zpívala s Juanem Ponsem, což je obrovská hvězda, jeden z nejlepších barytonistů na světě. Také si pamatuji, jak jsme kladli květiny k bustě Emy Destinnové u Jihočeského divadla.

Zlepšuje se s léty vaše čeština?
Rozumím vám, když mluvíte, ale chybí mi praxe v mluvení. Musela bych tu strávit celý měsíc.

A které české slovo se vám líbí?
Láska (smích).