V divadle účinkoval 50 let.Zdroj: archiv Zdeněk PlachýZdeněk Plachý pochází ze Starého Plzence, kde fungovalo amatérské divadlo na profesionální úrovni. „Dva sólisté odsud, ti všechno zařizovali,“ začíná svůj příběh Zdeněk Plachý, a přibližuje, jak se dostal do Jihočeského divadla. Původně měl jít na konzervatoř, ale sešlo z toho z politických důvodů. „Dostal jsem befel, že musím makat ve Škodovce,“ vypráví. Jak se stalo, že u zpěvu zůstal? „Sólisté z Plzně tady měli kamaráda z budějcké opery, zavolali mu a řekli: Tady máš talenta, tak ho koukej zaměstnat,“ odpovídá. Zdeněk Plachý přišel do Českých Budějovic jako voják, člen vojenského souboru Jaslo.

U divadla se mladíkovi podařilo zůstat. Za celou dobu zde vystoupil ve 34 sólových rolích a zpíval ve 127 inscenacích. „Zabrousil jsem i do baletu,“ usmívá se. Vzpomíná například na tituly Ptáčník, Netopýr, Evžen Oněgin, Cikánský baron, My Fair Lady, Don Quijote, Tulák. „To byla bezvadná opereta, tu jsem miloval,“ usmívá se. Naposledy stál na prknech před třemi lety. „Ke konci jsem sólové role nedělal, byl jsem ve sboru,“ doplňuje.

Než přišel do Českých Budějovic, zdokonaloval se ve zpěvu u sopranistky Valérie Kvapilové. „Vrátila se z Itálie, kde působila jako sólistka. Já k ní chodil zpívat do bytu dvakrát týdně a nesměl jsem to nikomu říkat,“ pamatuje si na tajné a prý skvělé hodiny pětaosmdesátiletý zpěvák.

Za čas ho oslovil šéf kapely Budvarka Áda Školka, aby se přidal. „Nedovedl jsem si představit, že budu zpívat lidovky. A slíbil jsem navíc, že budu pomáhat v divadle v opeře,“ říká Zdeněk Plachý a vypráví, proč na to kývl: „S kapelou to měly být původně dvě tři představení měsíčně nejen lidovky, ale i čísla z operet.“ Navíc dirigent z divadla, pan Kosina, připravoval kapele Budvarka program. I proto neměla v republice žádného soupeře svého druhu. „Nakonec jsem byl rád, když jsem měl dva dny v měsíci volno,“ vzpomíná.

Zdeněk Plachý měl celé roky problém se vůbec vyspat. Pracoval, po vojně začal pětileté studium na průmyslovce, kam chodil čtyři dny v týdnu, účinkoval v divadle, stal se členem Budvarky, která jezdila po republice i do zahraničí. „A když jsem nezpíval, učil jsem se,“ říká.

Přišla doba, kdy mu chtěli zakázat zpívat na divadelních prknech. „Řekl jsem, že když zákaz, tak všeho. A oni na to, že Budvarka je Budvarka, že povolí všechno,“ vysvětluje. To proto, že kapela účinkovala na estrádách i politických akcích.

Za svého hudebního působení s Budvarkou a v divadle se setkal s inspirativními osobnostmi na hudebním poli. Se současnou manželkou se seznámil v divadle. S kapelou vyjížděl pravidelně zpívat za hranice. „Mám spoustu zážitků,“ přikyvuje pěvec. Nedávno byl hostem v pořadu TV Šlágr.

Zdeňka Plachého provází zpěv celý život, a to i nyní. Ještě nedávno chodil zpívat do katedrály na slavnostní pořady. „Teď chodím tady ke sv. Janu,“ přiznává usměvavý pán.

V listopadu dostal Zdeněk Plachý ocenění od Nadace život umělce za dlouholetou uměleckou činnost.