Jeho ilustrace zdobí jednu z bibliofilií knihy Františka Halase Já se tam vrátím. Mnohem blíž než ke Kunštátu měl ale k Jihočesku. Krajině kolem Kleti, kterou pozoroval z oken a která se stala hlavních linií jeho práce, říkal boží kraj. Ten 
v něm teď ztratil skromnou osobnost: malíř Jiří Müller 
3. října zemřel, dožil se 80 let.

Jeho rodiče nemalovali, přitom štětcům propadl i jeho bratr. On sám začínal kreslit pastelem, obyčejnými křídami, které se mu staly nejmilejším prostředkem a k nimž se ve stáří vrátil. Rodák z Kamenného Újezdu vystudoval na pražské VŠUP knižní ilustraci a grafiku, učil se v ateliéru Karla Svolinského. „Ten byl hlavně důsledný, někdy až trošku moc. Ale kdo ho znal 
a měl ho rád, tak věděl, o co mu šlo. Byly to moc pěkné doby studií,“ vzpomínal na jaře pro Deník Jiří Müller.

Téměř 30 let pracoval v nakladatelství Růže. Spřátelil se tam se spisovatelem Věroslavem Mertlem či filmovým historikem Borisem Jachninem, s nímž v roce 1966 vydali jako bibliofilii Prsten Třeboňské madoně od Jaroslava Seiferta. Když mu ji vezli podepsat na Břevnov, čekal ho překvapivý úkol. „Paní Seifertová nám říkala, že jim nezvoní zvonek. Dopoledne jsme k nim přišli a Boris mi říká: Jirko, to snad umíš, ne? A tak jsem spravil u Seifertů zvonek. Bylo to moc pěkné setkání,“ vyprávěl Jiří Müller.

V pátek 3. října 2014 zemřel malíř Jiří Müller. Bylo mu 80 let.Jako mladý kurátor ho dobře poznal Vlastimil Tetiva z Alšovky. Když jezdili po jihočeských ateliérech, začínali právě u něho, v Kamenném Újezdu. Vybírali jeho věci na výstavy, graficky také upravoval katalogy pro galerii.

„Při jízdách po ateliérech byl první štace… Jirka byl vynikající ilustrátor, kreslíř 
a velmi férový člověk, který odváděl vždy poctivou práci, nejen z hlediska grafického, ale i co se týká tvorby. Držel si vysokou kvalitu, věnoval se výseku přírody: Šumava, Kleť, které proměňoval do tvarových a barevných zkratek,“ říká Vlastimil Tetiva.

Jiří Müller byl jihočeský patriot. Ostatně po VŠUP se vrátil domů, což jeho spolužáci nechápali, radši zůstávali 
v Praze. Jeho táhl zpět zdejší kraj. „Mám moc rád krajinu táhnoucí se z rodného Kamenného Újezdu, od Rančic nebo krajinu kolem Opalic 
a tam dál pod Kletí. Tohle je můj boží kraj,“ vysvětloval Jiří Müller letos v dubnu.

Tehdy představil svá díla 
v budějovické Galerii Hrozen. K osmdesátinám mu návštěvnicky úspěšnou výstavu připravil Václav Johanus. Ten se s ním seznámil v druhé polovině 60. let. Jako mladý autor se sklony k ilustraci k Jiřímu Müllerovi vzhlížel  a překvapeně zjistil, že je zcela normální.

V pátek 3. října 2014 zemřel malíř Jiří Müller. Bylo mu 80 let. Na snímku na své poslední výstavě, kterou měl na jaře v českobudějovické galerii Hrozen, vlevo galerista Václav Johanus.„Takhle začalo kamarádství, které trvalo do těchto chvil. Myslím si, že Jirka Müller byl v nakladatelství Růže na tom správném místě, protože byl rozvážný grafik. Navíc s ním bylo i zajímavé posezení, znal řadu šikovných autorů ze své generace a byla šance se od něho něco dozvědět,“ vzpomíná Václav Johanus.

Třikrát v Týně nad Vltavou a pak v hlubocké galerii Knížecí dvůr vystavila práce Jiřího Müllera galeristka Marie Hanušová. Blíže se znali posledních dvacet let, i skrze Vltavotýnské výtvarné dvorky. Za překrásné považuje jeho ilustrace.

„Znám ho jako moc hodného, pokorného výtvarníka. Byl zároveň poeta, má nádherné ilustrace k básním Františka Halase. Byl úžasný člověk, moc hodný, přátelský, nekonfliktní, nikam se nikdy necpal. Je mi to strašně líto, rodina prožívá hrozné chvíle. Budu na něho vzpomínat, měla jsem ho moc ráda,“ řekla galeristka se slzami v očích.

Především jeho kresby oslovily Václava Johanuse. Na ilustracích bylo zase vidět,  že byl žákem Karla Svolinského. „Nebyly agresivní, vzpomínky na krajinu, kterou zažil v mládí. Na řadě úkolů jsme dělali tak, že jsme seděli u stolu proti sobě, strávili spolu několik dní a při kávě byl čas ptát se i na různé věci, byly to zajímavé chvilky,“ říká Václav Johanus, který plánuje  vzpomínkovou výstavu 
z dalších Müllerových prací. „Tu už Jirka bohužel neuvidí,“ dodává výtvarník.

V pátek 3. října 2014 zemřel malíř Jiří Müller. Bylo mu 80 let. Na snímku v roce 2000 se synem Igorem, na výstavě ve Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie.

Ještě jeden rozměr osobnosti Jiřího Müllera se sluší zmínit. Díky své francouzské manželce Colette tíhl k tamní kultuře a za komunismu se stal pro mnohé zdrojem informací o výstavách, knihách 
a dalších zážitcích. Takto od něho čerpal i Vlastimil Tetiva. Pamatuje si návštěvy v jeho ateliéru, kdy pokaždé dostal kávu, i jednu zábavnou příhodu spjatou s Francií.

„Vždy přivezl  dobré víno nebo koňak. Jednou absint. Já věděl, co to je, ale nikdy jsem to nepil, tak mi dal ochutnat. Já jsem zdvořilý, ale opravdu mi nechutnal, bylo mi to vidět na tváři, tak on hned: mám výborný koňak. A nalil mi… Jirka byl velice skromný a férový, jeden z mála, na které bylo spolehnutí," vypráví kurátor, jenž rád vzpomíná na výstavu, kterou Jiřímu Müllerovi dělal s jeho synem Igorem ve Wortnerově domě. „Byla s ním perfektní spolupráce, věděl, že ho nebudu potlačovat, plně mi důvěřoval,“ doplnil Vlastimil Tetiva.

Pohřeb má Jiří Müller ve středu 8. října od 13 hodin 
v obřadní síni českobudějovického krematoria. Vzpomínat lze i s verši Františka Halase: „Až má nevěsta blesků zvážní podzimem a žluva protáhne žlutý křik sadem, já se tam vrátím. Otevře se kniha dešťů a zápisy října s iniciálou psího vína budou tiše předčítat nohaté stromy. (…) Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti. Tvá hlína, mnuta v prstech, voní po zetlelých vlasech dávno pohřbených tkalcovských dědů a báb a je přísadou mé krve. Ty můj kraji!“

Jiří MüllerNarodil se 6. dubna 1934 v Kamenném Újezdě. Malíř, ilustrátor, grafik. Absolvoval VŠUP v Praze, v ateliéru Karla Svolinského, obor knižní ilustrace a grafika. Člen Svazu českých výtvarných umělců. Od roku 1963 do roku 1992 pracoval jako výtvarný redaktor v nakladatelství Růže, spolupracoval zde mj. s Borisem Jachninem a Věroslavem Mertlem.

Věnoval se malbě, grafice a typografii. Z jeho dílny vyšla řada knih, plakátů a katalogů, které graficky upravil. Vystavoval doma i v zahraničí, mj. Paříž, Pasov, Dublin. Jeho dílo je zastoupeno 
v Alšově jihočeské galerii, v Jihočeském muzeu a zahraničních sbírkách (Belgie, Francie, Německo, Švédsko, Švýcarsko). 
Zemřel 3. října 2014.