Petra Porcala jsem poprvé potkala v roce 1964 na takzvané Jižní zastávce v Českých Budějovicích. Nedaleko bydlel mladý knihkupec, dnes akademický malíř Miroslav Konrád. Sedávali jsme spolu s dalšími spřízněnými dušemi na lavičkách u dětského hřiště a vedli odvážné řeči o umění. Porcal měl v té době malý úvazek v Alšově jihočeské galerii a začal studovat dějiny umění v Praze. Nedaly se přehlédnout ani jeho názory, ani vzhled.

Pak – jako by se nad ním zavřela voda. Emigroval, o čemž později řekl, že spíš z mladické nerozvážnosti než z politických důvodů. Doléhaly k nám kusé zprávy, že pracuje u zedníků ve Vídni, studuje dějiny umění v holandském Utrechtu, absolvuje studijní stáže v New Yorku a ve Florencii. Když se u nás změnily politické poměry a Petr přijel domů, ukázalo se, že to vše byla pravda, ale že každá z těch zpráv by vydala na povídku. O svém studiu a praxi začínajícího historika umění v Holandsku řekl:

„Zkoušky z latiny a starořečtiny, a to navíc v holandštině, nebyly snadné. Ani mentalita Holanďanů není  Čechovi pochopitelná. Hostil jsem kolegy a studenty a dovolil jsem si podmáznout obložené chlebíčky máslem. Nechápali to. Jejich maminkám stačil margarín.
A člověk, který vystudoval za jejich peníze, je takto marnotratný! Holandsko je protestantská země a stále se tam počítá. Přesto Holanďanům děkuji a chovám k nim úctu.“

Petr Porcalhistorik umění

* 22. 10. 1944, Č. Budějovice
† 28. 3. 2014, Florencie

Petr se rozhodl žít a působit ve Florencii. „Ztratil jsem hlavu pro tamní rozptýlené světlo, vůně, umění. Imponovala mi typicky italská myšlenka, že vždy je lepší udělat delší krok, než člověku dovolí jeho noha. Vyhlédl jsem si podnájem v nádherném místě. Starší dáma pravila: Mám mnoho zájemců. Ale vám ten pokoj přenechám. Dám vám na rozmyšlenou čas, a to do devíti dnes večer…  Dvě hodiny – jak italské! Později mi došlo, že ta paní hraje menší role v řadě Antonioniho filmů.“  Dodal: „Když je člověk mladý a zavře oči, vše, čeho se dotkne, je zlaté!“

Studijní pobyt v USA,  znalost angličtiny a studijní zaměření na Correggia a další osobnosti renesanční malby, sochařství a architektury, podobně jako jeho charisma přispěly k tomu, že začal přednášet studentům amerických univerzit, které ve Florencii zřídily své katedry. Nepotrpěl si na tituly a nesnášel akademismus. V průběhu let se podle anket amerických studentů stal nejoblíbenějším kantorem na italskou renesanci.

Petr Porcal, historik umění (1944 - 2014). Na snímku se sochou Tomáše Štolby.Občas mu však  nechyběl ani sarkasmus. K výstavě Andyho Warhola poznamenal:  „Ano, je to eso, ale podle mne už patří na hřbitov u sv. Otýlie. Svět je plný malířů, kteří mají energii.  Já mám ve Florencii nad kanapem obrázky Pepy Synka z Blatné… Po roce 1989 jsem měl velkou touhu vrátit se domů. Narození dcery Kláry rozhodlo o mém dalším osudu.  Nelze žít s trvalou nostalgií. Když jsem ve Florencii, jsem Ital, a když jsem v jihočeských Plástovicích, jsem Čech.“

Petr Porcal zajížděl do Čech zahajovat řadu výstav, originální hovory v Českém rozhlase s ním natočili Hana Soukupová a Miloš Doležal. A přitom ještě velkorysým způsobem opravoval hospodu v Plástovicích. Říkal, že to dělá především pro Kláru, kterou přivedla na svět jeho přítelkyně, sochařka Cecilia Chiavistelli. Tu představil v Komorní galerii
u Schelů a na dalších místech v Čechách.

Pro zájezdy budějovického sdružení Hortensia do Toskánska byl Petr majákem. Nezapomenutelně komentoval například sochařskou techniku Michelangela. Přirovnával ji k tělu, které se vynořuje z vody ve vypouštěné vaně. S lidmi v ulicích, ba i horaly z okolí Florencie, obchodujícími na tržnici, se oslovovali křestními  jmény. Vážnost, jíž se ve Florencii těšil, umožnila, aby členům Hortensie, z nichž se stal tak trochu jeho fanklub, nechal otevřít hrobku Medicejských, což je výsada určená jen návštěvám významných státníků či vědců.

Petr Porcal, historik umění (1944 - 2014). Na snímku zahajuje výstavu Josefa Synka v českobudějovické Komorní galerii u Schelů.Z posledních Petrových dopisů je patrné, že se necítil dobře a přemýšlel o mnohém. A tak alespoň několik řádků z naší korespondence:

11. prosinec 2012: „Děkanka Richmond University byla velmi spokojena, řekla mi: Tady máme profesory, kteří jsou na sebe velmi pyšní. Ty jsi ve srovnání s nimi skromný člověk. Ale nikdo z tvých kolegů neměl tak pozitivní hodnocení jako ty… Naše Klárka vyrostla do veliké a pěkné holky. Před několika dny zpívala na koncertu. Seděl jsem v tmavém a plném sále, poslouchal, jak zpívá, a najednou na mne padla divná tíseň, trvalo to asi deset minut. Je dost křehká, naše holka, i když se navenek představuje jako tvrdý kovboj…“

11. únor 2013: „Mám na Richmond University dvě přednášky týdně (dovolím si to tak honosně nazvat, když mí kolegové z Čech přednáší, já vždy říkám, že učím). Jednu o vrcholné renesanci, druhou nazvali Art in Context.  Mé zdraví je na kočku – chudák kočka. Tělo nedostává z plic dost kyslíku…“

24. duben 2013: „Vybavuji si místa a krajinu v Čechách a občas také dřevěné sochy na Hluboké. Jsou tam kusy, že kdyby je mohl vidět Donatello, tak by si před těmi sochami sedl na zem a plakal. Chybí mi Plástovice, ale už se to blíží, že si tam zase potichu vlezu…“

Loňské léto strávil Petr Porcal v Plástovicích. Třetího září měl v jízdárně AJG na Hluboké přednášku Correggiovy allegorie pro Studiolo Isabely d´Este v Mantově.

Letos, koncem března, přišla od Cecilie SMS: PETER IS DEAD – PETR ZEMŘEL.

ALENA SCHELOVÁ
Autorka provozuje Komorní galerii u Schelů