Když Pavlína Cvrčková z Frýdlantu u Liberce přemýšlela, čím by tehdy osmiletému synovi udělala radost a co by pro něj mohla postavit, tak ji samozřejmě na první dobrou napadl zahradní domeček na hraní.

„Hned mě ale napadalo, že ten by se synovi za chvíli omrzel a já jsem chtěla, pokud už budu něco stavět, aby to bylo na delší dobu a aby mohla prolézačka sloužit i později jako posilovna,“ vzpomíná Pavlína Cvrčková.

A i díky této myšlence vznikla pro syna jedinečná Tarzanova dráha, která skvěle slouží už čtyři roky.

V době, kdy stavbu zvažovala, hledala nějaké plány a rozměry překážek. Nakonec jí pomohl YouTube. „Je tam hromada videí, jak si je lidi dělají třeba i mezi stromy. Našla jsem tam i dráhu do čtverce. Z videa jsem pak odhadovala, jak jsou překážky vysoko, udělala jsem si nějaké náčrtky a šlo se na to,“ říká o přípravě šikovná maminka.

I dívky si mohou užít "cvičení à la Tarzan". Na snímku Frances Gifford jako Zandra ve filmu Tarzan triumphs (1943):

Kvalitní dřevo na unikátní projekt

Pro Pavlínu Cvrčkovou to nebyla tvorba první prolézačky, jednu už totiž vyrobila u rodičů. Udělala ji tehdy z trámů ze staré podlahy.

„Letos na jaře jsem ji po šesti letech rozřezala, protože chytla nějakou houbu. Vydržela dlouho, tak jsem spokojená. Možná by stála dodnes, kdyby byla z lepšího materiálu,“ přemýšlí a dodává: „Na naši tarzaní dráhu jsem použila kvalitní dřevo přímo z pily. Mám štěstí, protože kamarád pilu vlastní. Pamatuji si, že jsem si půjčovala obrovský podval, protože nejdelší prkna měla kolem 5 metrů. Byl to strašně těžký a dlouhý náklad. Trošku jsem se při převozu bála rozkmitání, ale dopadlo to dobře.“

close Tarzanova stezka pro syna. info Zdroj: Se svolením Pavlíny Cvrčkové zoom_in Příprava dřevěného materiálu na stavbu stezky dala pěkně zabrat.

Nejdůležitější faktor? Bezpečnost Tarzanovy stezky

Dílnou se jí stala terasa. Ačkoliv si trámy na pile nechala ohoblovat, musela všechny ještě obrousit. „Bylo potřeba srazit ostré hrany. Když tam někdo visí, tak nejdůležitější je bezpečnost. Práce na tom bylo ještě docela dost. Když na to vzpomínám, tak jsem téměř vše řezala ruční japonskou pilou. Broušení a natírání bylo nekonečné. Byly to stovky metrů a tři nátěry,“ uvádí.

Pak se šlo teprve do finále. Do betonových základů s kamarádem navrtala patky a do nich založili trámy. Základ budoucí dráhy o rozměrech 4x4 a 3,5 metru na výšku sešroubovali za jediný den.

close Tarzanova stezka pro syna. info Zdroj: Se svolením Pavlíny Cvrčkové zoom_in Tarzanova stezka ve Frýdlantu u Liberce vypadá náremně i v zimě.

Z opičí dráhy se stala skvělá posilovna

„Když byl syn malý, měl tam závěsnou houpačku, takže se docela s kamarády vyblbli. Zpočátku byl nadšený a v pohodě celou tarzaní dráhu dával. Pamatuji si, jak na tarzaní dráhu chodily děti od sousedů, sedali si na to nejvyšší áčko a sledovali, co se kde šustne jako vrabčáci. Pro ně to zároveň sloužilo jako rozhledna,“ směje se. Teď se z dětské prolézačky stala venkovní posilovna – workoutové hřiště.


Nahrává se anketa ...

Materiál? Železo, dřevo i kulečníková koule a kuželky

Nerezové tyče pro dráhu pořídila ze sběrny. Jsou nasunuté na závitových tyčích. „Materiál na schodnice jsem naštěstí měla od táty. Vytěžila jsem, co se dalo. Použila jsem také polypropylenové trubky na vodu, zasunula jsem je na šrouby, které vylézají z boku schodiště, aby byl příjemnější úchop. Dá se po nich šplhat i zvenčí. Trubky jsou ukončené kloboukovými matkami. Použila jsem také kulečníkové koule, lavici i kuželku,“ vysvětluje.

Tarzaní dráha je vytvořená kompletně ze smrku. Hledělo se totiž i na rozpočet. „Když jsem ji vyráběla, nebyl materiál ještě tak vražedně drahý, jako je tomu dnes. Je tam navíc spousta železa a nerezu. Tehdy jsem to počítala a pamatuji si, že mě vyšla zhruba na 15 tisíc korun, což je vzhledem k dnešní době velmi levné. Kdyby stejný projekt dnes někdo zadal fachmanovi nebo firmě, dostal by se velmi rychle na 50 tisíc,“ počítá.