Předchozí
1 z 4
Další

Pocházím ze severní Moravy, narodila jsme se v Beskydech. A na jihu se už jako náplava necítím. Sžila jsem se s krajinou i lidmi. Mám ráda zahradu, dobré jídlo, ráda vařím, peču. V létě trávím celé dny v kopcích Novohradských hor.

Když jsem grifončího skřítka viděla poprvé, napadlo mě, že něco tak ošklivého si přece nemohu pořídit, všichni by se mi smáli. Grifonci mě provázejí už dvacet let, dnes mám čtyři. Dva z nich jsou z množíren a málokdo si dokáže představit peklo, které tento pojem obnáší.

Foto č. 2Zdroj: Deník / Redakce

Po 25 letech v gastronomii jsem se chtěla posunout někam dál. Poměrně rychle jsem rozhodla: chci ženám umožnit, aby daly chvíli samy sobě. Přišlo další studium a dnes mám v Budějovicích kosmetický salon. Práci, která mne naplňuje, je za mnou vidět a spokojenost zákaznic, což je ta nejlepší odměna.

Foto č. 3Zdroj: Deník / Redakce

Mám štěstí, že v mém životě je pár přátel, kteří mě provází dobrými i špatnými časy a vždycky se na sebe můžeme spolehnout. Svůj

život si bez nich neumím představit a děkuji, že je mám.

Foto č. 4Zdroj: Deník / Redakce

Rodiče mě ke sportu nevedli, a tak mi nezbylo, abych se o to nějak starala sama. V dětství jsem závodně tancovala, jezdila na koni a taky jsem se svou výškou 162 cm zkoušela hrát basketbal. Trenérovi trvalo rok, než našel odvahu mi i přes mé zapálení říct, že trpaslíci opravdu košíkovou nehrají…

Foto č. 5Zdroj: Deník / Redakce