Odhodlání srdnatého Angličana, který se rozhodl plavat ve prospěch charity, nelze než obdivovat. Jeho nasazení pro tělesně postižené je příkladné a chvályhodné. Vybral si Vltavu, což je skvělý tah. Vltava i díky skladbě Bedřicha Smetany patří mezi slavné řeky nejen v našich luzích a hájích. Ovšem závěr plavby, přese všechny výše řečené kladné významy, není zvolen šťastně. Skončit ve „Žlutých lázních“ není s ohledem na povolební dění a předvolební machinace právě nejšťastnější. Praktiky domácí politické scény už ocejchovaly nejedno místo v naší zemi, a zejména v Praze záporně, aniž by za to ona místa mohla. I Hluboká je krásné místo pod sluncem, v nejbližších dnech tam dokonce otevřou lázně. Sice bez tradice, ale o to luxusnější. Jihočeští „borci“ v tom umějí jednoduše plavat a nechce se jim zdolávat Vltavskou kaskádu. Chybí jim totiž onen vyšší cíl, jakým je služba druhým jako v případě naturalizovaného gentlemana, a rozhodně není naděje, že by svůj postoj přehodnocovali v širším než talentovém rozsahu. Jihočeští borci stejně jako ti pražští vědí, kde je jejich místo, a proto si staví své lázně.