Kliknutím zvětšíte
Milý tatínku.
Naposledy jsem Ti psala dopis, když jsi byl zhruba v mém momentálním věku. Měla jsem od Tebe tenkrát zakázané koně a snažila jsem se Tě tím krasopisným citovým vyděračstvím přimět ke zrušení, pro mě tak bolestivého, trestu. Nepodařilo se mi to. Pamatuji se, jak moc jsem si v té době přála, abys umřel a mně již nic nebránilo trávit čas v maštali.
Vlastně nikdy jsme to mezi sebou neměli moc jednoduché.
Mým prvotním průšvihem zřejmě bylo nezvládnutí prenatálního vývoje. Jednak jsem se narodila dost předčasně a jednak jako holčička. Tolik sis přál synka. Dvě předchozí matky Tvých dětí s nimi žily bůhvíkde, a tak ses rozhodl vynahradit si ty prošvihnuté výchovy drezírováním mojí neduživé osůbky.
Ty a moje maminka jste povahově dost rozdílné bytosti. Společné máte snad jen polosirotčí stigma. Jí umřela maminka a Tebe nikdy nevychovával otec. Takže jste se na mně ty nepoznané rodičovské role vlastně učili.
Kvůli častým zarachům a domácím úkolům od fotříka se mi kamarádi občas posmívali. Taky na pár výprasků došlo. Na základě vlastních mateřských zkušeností je beru jen jako nepřímý důkaz dodržování rodičovského pravidla „Bijme své děti, jakmile se nám začnou podobat". Doma se s Tebou nedalo moc diskutovat, přísnou a dogmatickou otcovskou péči dodnes obhajuješ myšlením na mé dobro.
Ovšem ve společnosti a na dovolených nám Tě všichni nebo spíše všechny záviděly. Šarmantní, zábavný, velkorysý, inteligentní společník. Nevysychající zdroj encyklopedických znalostí i hanbatých vtipů. Pamatuji si Tvé rozzářené oči (a maminčin protáhnutý obličej) po ulovení každé další starožitnosti a z každého dobře zapasovaného kamene do vlastnoručně stavěných teras na zahradě. Dokázals stejně tak lehce malovat krásné obrazy a psát básničky, jako nám v Bulharsku na dovolené utéct z pláže pomáhat českým zedníkům na stavbu.
Neboj, nikdy jsem mámě neprozradila mé přenocování na vinárenské lavici, zatímco Ty jsi po noční barmanské šichtě mastil bulku. Dobře si vybavuji to herní napětí, tolik typické pro můj vztah k Tobě, a pořád vidím prach vířený dynamickým pokládáním karet, prozrazený prvními ranními paprsky provrtávajícími vrásky sametových závěsů. Ty se Spartou v koutku úst, jenž se vyklenul do měsíčku po výhře záhy proměněné ve křišťálový lustr, který je stále ozdobou mámina obýváku.
Cigára a ženský. Jinak samé ctnosti. S více než osmi křížky na hřbetu jsi pořád frajer. Jen ta tvoje krátkodobá paměť kdyby se dala zachránit a ta hnusná nemoc mízy zpomalit.
Ale chci Tě ubezpečit, že nám nikdy neumřeš! Utvrzuje mne v tom pohled na Tvé rysy ve tváři i v povaze Tvého vnuka mého syna. Představ si, že si ten nevděčník svého času přál, abych zhynula, když jsem mu kvůli špatným známkám zakázala karate. Náš vztah je, tatínku, bezesporu komplikovanou křížovkou, které tak rád luštíš. Mně už tajenka vyšla: BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA…
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
