Dlouhé noci strávené pod hvězdnou oblohou na Kleti, objevování nových vesmírných těles a jejich pojmenovávání, čekání na komety, ale i přibližování krásy astronomie ostatním. To všechno patří k práci Jany Tiché, která je již téměř 20 let ředitelkou českobudějovické hvězdárny a planetária.

„Na rozdíl od ostatních dívek jsem inklinovala k matematickým a fyzikálním předmětům. Vystudovala jsem statistiku, ale vždy jsem se zajímala také o astronomii,“ přibližuje Tichá. Již jako malá poslouchala vypravování své babičky, která v roce 1910 viděla Halleyovu kometu i studovala knihy o vesmíru. Když se poté seznámila se svým manželem Milošem Tichým, který pracoval na observatoři, a v Českých Budějovicích vyhlásili konkurz na ředitele hvězdárny, bylo o další kariéře rozhodnuto.

„Astronomie je lákavá tím, že spojuje logické myšlení s krásou a tajemstvím vesmíru,“ myslí si Tichá. Jako ředitelka velké instituce sice tráví spoustu času úřednickou prací a připravováním programů pro návštěvníky, na pozorování hvězdné oblohy si ale čas vždy najde. „Astronomové už od dob Galilea nekoukají na nebe pouhým okem, ale i když sedíme na Kleti u počítače, občas vykoukneme ven. Ten pocit, že člověk stojí sám pod noční oblohou a nad ním se třpytí hvězdy, stojí za to,“ vypráví.

Tichá je také členkou Mezinárodní astronomické unie a zasedá v komisi pro pojmenovávání planetek a komet. „To je velmi zajímavé, protože zástupci různých zemí mají různé náhledy na historii a kulturu,“ popisuje. Planetky se nejčastěji pojmenovávají po zeměpisných lokalitách, významných osobnostech nebo mytologických bytostech. Zakázaná jsou jména politiků, vojáků či komerční jména. Díky jihočeským astronomům existuje například planetka Jižní Čechy i planetky pojmenované po všech větších jihočeských městech. „Jsou i takové, které nesou jména Vojtěcha Lanny nebo Emy Destinnové. Z kuriozit máme planetku Láska, která je pojmenovaná po českém fyzikovi Vojtěchu Láskovi, nebo Závist po opidu u Prahy. Jeden kolega je zase zatížen na keltskou kulturu, takže máme i planetky Asterix a Obelix,“ doplňuje Tichá.

Platí také pravidlo, že nikdo by neměl pojmenovat planetku sám po sobě, takovou poctu však mohou astronomovi prokázat jeho kolegové. „Mé jméno nese planetka číslo 5757 objevená v den, kdy mám narozeniny. Tu ale objevili v Argentině a kolegové ji pojmenovali takovým mezinárodním komplotem,“ usmívá se astronomka.

Sama Tichá objevila nebo se podílela na objevu zhruba 150 planetek. „Nejúspěšnějším objevitelem je můj manžel, ten jich má asi 450 a některé jsme našli spolu,“ připomíná. Při hledání nových těles astronomové již neupírají zrak do dalekohledů, ale do počítačů a elektronickou kamerou pořizují snímky vybraných částí oblohy. Ty pak porovnají s podrobnou hvězdnou mapou a zjistí, zda jsou na stopě něčemu novému. „Hlavní náplní naší práce ale není jen hledat dosud neznámé objekty. Spíše se snažíme popsat pohyb planetek s neobvyklými typy drah,“ zdůrazňuje Jana Tichá.

Pod hvězdnou oblohou již tedy probděla nespočet nocí, stále však je podle ní co objevovat. Zdokonaluje se totiž pozorovací technika, která umožní sledovat vzdálenější nebo menší tělesa. „Pak jsou také komety, které se do středu sluneční soustavy dostávají poprvé nebo se vrací po několika letech,“ dodává. I když jsou hvězdy součástí její každodenní práce, hvězdná obloha pro ni i jejího manžela stále představuje romantiku. „Je to jeden z nejvzácnějších pohledů, dokonce jedna teorie říká, že přemýšlení o tom, co je na nebi, odlišilo člověka od zvířat,“ říká. Také proto je podle ní škoda, že ve městech ruší oblohu umělé osvětlení a mnozí lidé ani neví, jak vypadá opravdová tma s hvězdami.

Tichá má na nebi i oblíbené objekty. V zimě je to souhvězdí Orion, v létě viditelná část mléčné dráhy. Ráda také pozoruje mladé tenké srpečky měsíce pár dní po novu. Na ty se někdy dívá i z okna svého bytu v devátém patře na budějovickém sídlišti Máj. Na hvězdárně se pak snaží návš〜těvníky upozornit na to, co i oni sami mohou vidět.

Poměrně často se však stává, že sem volají lidé, kteří spatřili něco podivného a nevědí si s tím rady. „Astronomové vůbec nejsou nadšení z nyní tak populárních čínských lampionů štěstí. Velmi stoupl počet lidí, kteří hlásí, že vidí něco oranžového, svítícího a navíc pohybujícího se. Některým potom těžko vysvětlujeme, že to není letka létajících talířů,“ směje se. K mimozemským teoriím se ale Tichá rozhodně nestaví odmítavě. I když doposud na obloze neviděla nic, co by se nedalo vysvětlit, další rozumná civilizace ve vesmíru podle ní existovat může. „Otázkou spíše je, jestli bychom se zvládli potkat jak co se týče vzdáleností, tak co se týče času,“ myslí si.

Především k pobavení pak slouží astronomům filmy, v nichž vesmírné těleso hrozí zničením Země. Podle Tiché je to však scénář, který se nikdy nedá zcela vyloučit, pouze není možné, že by o katastrofě věděl jen americký prezident, pozorovatelé na Kleti by hrozbu viděli také. „I když je to velmi málo pravděpodobné, je třeba počítat i s možnou srážkou těles. Právě proto potřebujeme o blízkých asteroidech vědět co nejvíce,“ uzavírá Tichá.

Ing. Jana Tichá
Narodila se před 45 lety v Českých Budějovicích a kromě doby vysokoškolských studií tu strávila celý svůj dosavadní život. Vystudovala statistiku, po sametové revoluci se přihlásila do konkurzu na ředitele českobudějovické hvězdárny a planetária a uspěla. Hvězdnou oblohu jezdí pozorovat na observatoř Kleť, kterou vede její manžel Miloš Tichý. Je členkou Mezinárodní astronomické unie a komise pro pojmenovávání planetek a komet. Sama objevila nebo se podílela na objevu zhruba 150 vesmírných těles. Její jméno nese planetka číslo 5757.