Digitální nedbalky
Chápu, že vytvoření složitého elektronického systému, který obsluhuje miliony klientů, nelze srovnávat třeba s výstavbou nákupního střediska. Na vysokou odbornost podobných tendrů zřejmě sázejí firmy a lobbisté, kteří je nabízejí státu. Co výběrové řízení, to průšvih, eventuálně trestní stíhání.
Stačí si vzpomenout na registr vozidel, elektronickou zdravotní knížku IZIP, sKartu, opencard nebo elektronickou dálniční známku. Snad jen EET prošlo bez zádrhelů. Pohříchu ani tato dobrá zkušenost a jmenování vládního zmocněnce pro digitalizaci neznamenalo žádný průlom.
Teoreticky to má vláda zvládnuté perfektně, dokonce se přijímají i pokrokové zákony, ale v praxi policie obviňuje náměstky a šéfy odborů IT, případně ministři ruší předražené projekty. Jeden takový včera zatrhl ministr kultury Lubomír Zaorálek. Šlo o portál Czechiana s předpokládanou hodnotou 450 milionů korun. Byl prý megalomanský a dubloval se s již existující evropskou evidencí.
Stát zjevně neumí určit, jaké prioritní projekty chce v rámci programu Digitální Česko uskutečnit, kolik by měly stát a kdo je schopen je za rozumnou cenu vytvořit. Mám za to, že velké zakázky nemají být záležitostí jednotlivých resortů, ale vysoce kvalifikovaného týmu na centrální úrovni. Ten by měl mít k dispozici všechny potřebné informace a v ruce posvěcující razítko.