Mám Šumavu rád a myslím, že ji znám. A nejen proto, že můj děda pochází ze Stach. Mám rád i sjezdové lyžování. V roce 1990 jsem se jel podívat na Hochficht a byl zvědavý, jak to dělají na druhé straně. Byl jsem nadšený lyžařským střediskem v rakouském Böhmerwaldu. Tenkrát mne poprvé napadlo při dlouhé cestě autobusem přes D. Dvořiště, že spojení s rakouským areálem by bylo nejkratší přes Novou Pec a Klápu z druhé strany Reischelbergu, Hraničníku.

Jednou na podzim jsem navštívil obec Holzschlag (několik chalup na louce pod Hraničníkem). Pokazil jsem si tehdy dojem o nejlepším zimním středisku na Šumavě. Modernizující areál připomínal kamenolom a staveniště uprostřed hlubokých lesů. Uvědomil jsem si, jestli zrovna toto je to pravé.

Před šesti lety jsme prošli s kamarády Šumavu, celkem 12 dní pochodu, 200 km pěšky, po hraničních hřebenech. Zmíním se jen o Hraničníku a sousední Studničné (hoře). Území přírodních rezervací jsme přešli (přiznávám bez mučení) načerno. Pak nás čekal šok – kontrast právě opuštěné divočiny a zplanýrovaných svahů Hraničníku. V zimě je vše uklizeno pod bílou peřinou, uhlazené rolbou, zdálo by se v naprostém pořádku. Rakušané středisko modernizují víc jak 60 let. Část pohoří padla do rukou civilizace ještě v dobách chatrné ochrany přírody. Teď by to neprošlo.

Řešit spojení tohoto areálu s naším územím lanovou dráhou s jednou evakuační sjezdovkou, po které bychom se zpátky dostali do Čech , tomu pane senátore snad nevěříte. Přece nejste snílek, ale prostřelý politik. Váš článek je velmi manipulativní, hodný okamurovské rétoriky, zaměřený na nepoučené a konzumní vrstvy. Nejsem ani ekolog, ekologista, zelené nevolím, ani červené a oranžové. Rád sportuji, už jen rekreačně. Celý život pracuji v oboru projektového managementu ve výstavbě. Vyjmenuji proto stručně základní objekty souboru staveb podmiňujících lanovku na Hraničník: Desítky hektarů lesa od úpatí Hraničníku po hřeben hory odlesnit včetně pařezů, zplanýrovat pláň pro potřebu sjezdovky, kaskádová parkoviště pro cca 1200 aut a 50 autobusů, 3000 osob. Takový by byl asi počet lyžařů. Technická infrastruktura by nutně obsahovala novou komunikaci z Nové Pece, silové i vodohospodářské sítě, vodní nádrž na výrobu sněhu a vodovody ke sněhovým dělům, podpůrné stavby sociálů, čističku OV, bufety, horní, dolní stanice. Posledním objektem by byla lanovka, třeba i kabinková. To už je pouhá drobnost. Investoři se v pohodě najdou. Na vše čekají majitelé pozemků v okolí a již si mnou ruce, za kolik je prodají budoucím hoteliérům. To je podle vás ekonomické povznesení lokality a rozvoj území? Já to nazývám: nenávratně zastavěná, rozuměj zničená příroda.

Nepřestávám věřit, že by se společnost nechala oklamat a svést vlivem „všemocné ekonomiky“ v pozadí s lobbisty stavebních, finančních a realitních společností, či regionálními demagogy k nevratným rozhodnutím. Pevně věřím pane Jirso, že si doplníte znalosti o našem krásném zachovalém pohoří pozorováním netknuté přírody, pilnou letní i zimní turistikou, třeba na běžkách nebo pěšky. Doporučuji vám též prostudovat stať prof. Šantrůčkové, Doc. Spitzera nebo nedávno oceněného Pavla Hubeného, týkající se předmětného území. V zimě se pojedu podívat na naplněný lyžařský sen, novou lanovku na Reischelberg (šlepr stál na jejím místě již před 65 léty). Prosím pěkně, ale objeďme území Smrčiny a Hraničníku. A nebo zkusme skialpy z české strany. Rád vám vysvětlím trasu. Je to bezvadné pro kondici i pro vyčištění hlavy. Zdravím vás pane senátore a někdy na lyžích (jakýchkoli) na shledanou.

Vladimír Petr, České Budějovice