Od čtvrtka se spolu s kolegy můžeme chlubit zvláštním výkonem - podařilo se nám o půlhodinu zdržet volbu rektora. Nebyl v tom zlý úmysl ani potměšilý záměr, ale akademické senátory natolik vyděsila naše přítomnost, že museli vehementně diskutovat a několikrát hlasovat o tom, zda je přípustné, aby jejich zasedání přihlíželi novináři a dokonce si troufale pořizovali fotografie při vhazování hlasů do urny.

Nutné přiznat, že někteří měli od začátku hlavu otevřenou a zdůrazňovali, aby se Akademický senát neuzavíral jako zednářská lóže. Jiní navrhovali diplomatické řešení ve stylu oblečená neoblečená a objevil se dokonce i názor, že kvůli novinářům může být zpochybněná regulérnost volby. Že bychom svou pouhou přítomností dokázali zmanipulovat výběr šéfa univerzity? To by jednomu skoro zalichotilo, ale spíš se nabízí úvaha, jestli někdo ze zúčastněných neměl co skrývat.

Paranoia nakonec došla vrcholu a my byli vykázáni za dveře. Na poslední chvíli se ale situace nečekaně obrátila. Když už jsme rezignovali, objevil se místopředseda senátu s tím, že akademici si uvědomili důležitou věc - v jednacím řádu stojí, že zasedání jsou přístupná všem členům akademické obce, ale chybí tam slovíčko jen nebo pouze. To tudíž z akce výslovně nevylučuje veřejnost, do níž se směle mohou počítat i novináři.

Tímto chci tedy členům senátu poděkovat, že nám umožnili sledovat jejich tajné jednání a jen doufám, že v lednu mě mezi sebe pustí znovu.