Naši předci trefili recept na pivo tak dobře, že na něm nemusíme nic měnit, snažíme se ho jen zachovat. To si myslí Jan Šavel, vedoucího výzkumného střediska pivovaru Budějovický Budvar, který byl již v roce 2004 uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství a nedávno převzal ocenění za spoluautorství vysokoškolské učebnice.

Šestašedesátiletého Šavla lákala od dětství chemie. „Měl jsem malou laboratoř přímo pod kuchyňským dřezem, kde mi rodiče dovolili shromažďovat věci na pokusy,“ vzpomíná.

O další cestě ale rozhodla spíš šťastná náhoda. Jeho třídu na gymnáziu totiž jednou navštívili zástupci Budvaru, kteří tu hledali budoucí zaměstnance. Protože Šavla nabídka zaujala, kývl. A ani dnes toho nelituje. „Je to skvělý obor. Kolegové chemici mi dokonce závidí, že mohu v práci pít pivo, zatímco oni tam mají maximálně peroxid vodíku,“ směje se.

Po absolvování pražské VŠCHT v roce 1967 tedy Šavel nastoupil do pivovaru. Nejprve se jako mikrobiolog staral o kulturu originálních budvarských kvasinek. Pivovar používá stejné již od svého založení v roce 1895. „Mají dobré vlastnosti a dokonce je od nás kupují i někteří konkurenti,“ dodává.

Později Šavel řídil podnikovou laboratoř i útvar jakosti, nakonec stál u zrodu samostatného výzkumného pracoviště. Zde má za úkol přizpůsobit osvědčené pivovarské postupy moderní době. „Naši předci vymysleli základní recepturu tak dobře, že rozhodně nechceme nic měnit. Na začátku devadesátých let ale obrovsky vzrostla naše produkce, a tak jsme museli například zajistit, aby i při tomto množství zůstalo pivo stejné,“ vysvětluje.

Právě tradiční chuť je podle něj totiž to, co Budvaru zajišťuje řadu příznivců nejen v Česku, ale i zahraničí.

S tím, jak se stále rozrůstá export budějovického piva, je také důležité zpomalit jeho stárnutí. „Pivo se dnes dopravuje přes půl zeměkoule, a proto se pokoušíme prodloužit jeho stabilitu, aby se i k zákazníkovi v Austrálii dostalo v nezměněné kvalitě,“ komentuje Šavel. Ačkoli podle něj nejde stárnutí piva zcela zabránit, rozhodně se jej již podařilo výrazně zpomalit. Když do Budvaru nastoupil, měl nápoj v lahvích záruční dobu jen dva měsíce, nyní je to rok.

Na začátku 90. let se Šavel podílel na vývoji nealkoholického piva. Myslí si, že se nápoj podařil, ostatně chválí si ho i jeho manželka.

Součástí jeho práce je sledování konkurence. „Pravidelně kupujeme řadu značek, posuzujeme je a pečlivě hlídáme, kde se co změnilo,“ popisuje. On sám rád ochutnává piva z belgických pivovarů, na vlastní značku ale nedá dopustit. „Nejradši mám náš tmavý ležák. Spousta lidí si myslí, že černé pivo musí být sladké, ale to je nesmysl. Tmavý budvar je hořký a sladkou chuť v něm nenajdete,“ doplňuje.