Pokud se dejme tomu v roce 2008 narodí o padesát tisíc dětí víc, než je běžný průměr, je vskutku jednoduché spočítat si, že o šest let později bude o to víc prvňáků. A o patnáct deváťáků. Dítka se nevypaří, neodstěhují, nezpustnou, ale vyrostou a přihlásí se v roce 2023 na čtyřleté maturitní obory. A zatímco jejich rodiče očekávají, že politici jsou schopni učinit jednoduchý výpočet, ředitelé si rvou vlasy. Dobře vědí, že v dubnu nastane šílenství kolem přijímaček, zápisových lístků, druhých kol a nedostatku míst na gymnáziích, kam chtějí všichni. V pozoru jsou ministr školství, premiér a dokonce prezident.

A když se odpovědní činitelé sejdou, vypadne z nich tato věta: „Stát nedisponuje konkrétními údaji o tom, ve kterých regionech a na jakých typech škol problémy jsou a které kraje naopak byly připravené, jelikož stát není zřizovatelem.“ Jako rána mezi oči. Pokud centrum nijak nemůže ovlivnit to, co se děje v krajích a obcích coby zřizovatelích základních a středních škol, a jenom tam posílá peníze na platy, pak je asi zbytečný přepych pěstovat si ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Nehledě na zvláštní českou kratochvíli s prošustrovanými sportovními dotacemi, do nichž bývají zapleteni ministerští činovníci.

Uvádím tento aktuální příklad proto, že je jedním z mnoha. Premiér Petr Fiala v debatách Deníku mnohokrát zopakoval, že politiku neprovozuje kvůli popularitě. „Děláme věci, které považujeme za správné a potřebné pro Českou republiku a její občany,“ tvrdí. Co je ale prospěšného na tom, že ministerstvo práce a sociálních věcí popularizovalo fakt, že odchod do předčasného důchodu v roce 2022 je velmi výhodný, aby po náporu žadatelů nebylo schopno včas vyplácet penze? Tisíce seniorů, jimž byl důchod přiznán, se ocitly bez prostředků. A aby toho nebylo málo, stát po nich vymáhá zdravotní pojištění, protože se úředně ocitli v zemi nikoho. Ani zaměstnaní, ani penzisté.

Od ledna mají lidé platit o 800 korun víc za dálniční známku a spotřební daň za naftu se vrací na původní úroveň. Změní se tomu odpovídajícím způsobem kvalita dálnic a urychlí stavba nových úseků? Bez neustálých reklamací, oprav a podezřelých kšeftíků?

Nepochopitelné je podivné čarování se sazbami DPH, které mají být podle vlády kvůli jednoduchosti dvě, ale ve výsledku budou zase tři (nula bude na knihy a zhruba dalších čtrnáct položek). Ekonomicky to smysl nedává a obsahově už vůbec ne. I bývalý zmocněnec vlády pro oblast médií a dezinformací Michal Klíma žádá premiéra o přeřazení denního tisku a placeného internetového obsahu do nulové sazby, neboť záměr kabinetu posunout je do jedenadvacetiprocentní je likvidační.

Když to tak sečtu, není moc důvodů pro to, aby pětikoalice neztrácela důvěru voličů. Premiér Fiala je konsenzuální politik, ale lidé se ztrácejí v jeho akademických souvětích. Ministr vnitra Rakušan má patent na všechny pravdy světa a ministryně obrany Černochová vidí ve všech občanech ucha na apelplatzu. A za bukem číhající Andrej Babiš říká, že pokud vyhraje volby, všechny daně zase sníží. Takto nevypadá služba veřejnosti, ale Kocourkov.

Češi jsou klidný národ a k občanské neposlušnosti, stávkám a buntování nemají vlohy. Naopak k výběru opakovaně přicházejících mesiášů a prodavačů deště jich mají nepočítaně.