K obrovské tragédii se v pondělí ráno schylovalo na železniční trati z Prahy na Tábor a dále na České Budějovice.
Na jihu Benešovska proti sobě po jedné koleji vyjely dva rychlíky. Nesrazily se jen díky domu, že výpravčí použila funkci „generální stop“, která železničářům umožňuje nuceně zastavit veškerý provoz, pakliže zjistí, že se schyluje k neštěstí.

Stály několik hodin
Díky pohotovému zásahu se nejen nikdo nezranil, ale nevznikly ani přímé hmotné škody. Vlaky ovšem zůstaly stát několik hodin.
Jak Deníku sdělil náměstek generálního inspektora Drážní inspekce ČR Jan Kučera, provoz mezi stanicemi Ješetice a Heřmaničky byl zastaven od 8.30 do 12.20 hodin. Právě ze stanice Ješetice vyjel rychlík mířící z Českých Budějovic do Prahy i přes to, že ze sousední stanice Heřmaničky proti němu po jednokolejné trati uháněl vlak InterCity Antonín Bruckner jedoucí z Prahy do Lince.

Chyboval člověk?
Inspektoři nyní vyšetřují, co – nebo spíše kdo – má krizový stav na svědomí. První poznatky napovídají, že se podle všeho nejednalo o selhání techniky, ale na vině bude chyba konkrétního člověka.

„V tento okamžik stále probíhají výslechy zaměstnanců železnice,“ konstatoval náměstek Kučera, že je ještě příliš brzy jednoznačně označit viníka.
Pokud se ho podaří objevit, bude mít co vysvětlovat vyšetřovatelům policie – a s vysokou mírou pravděpodobnosti skončí u soudu. Obviněn ale zatím nikdo nebyl; případ je ve fázi mapování okolností a sledování míry zavinění.

Na spoje směrem do Českých Budějovic čekal v pondělí dopoledne na táborském nádraží houf netrpělivých cestujících, kteří netušili, že o desítky kilometrů dál šlo lidem o život nebo o zdraví.
„Přišel jsem s dvěma dětmi na nádraží před devátou hodinou na rychlík IC Anton Bruckner,“ říká jeden z cestujících do Českých Budějovic, jehož jméno je Deníku známo.

„Na ceduli bylo upozornění, že vlak má 5 minut zpoždění. Hlásil to i drážní rozhlas. Přišlo mi to normální, u Sudoměřic je přece výluka, tak lidé přestupují na autobus a spoj se zdrží.“

Drážní mlžení
Jenže po dvaceti minutách mlčení se objevilo zpoždění 30 minut. Pak dokonce 120 minut. „Drážní rozhlas upozornil nedočkavce, že mohou využít vlak, který odjíždí v 9:56,“ pokračuje cestující.

„I to ale byla ze strany Českých drah lež a mystifikace, protože ten měl také zpoždění. Teprve asi po hodině a půl se v tlampači konečně ozvala slova, že za zpoždění může chybné vyhodnocení situace ze strany Českých drah. Myslím si ale, že zaměstnanci drah měli cestující upozornit hned a nehrát s nimi hru, že zpoždění je jen pětiminutové. Na nádraží sedí dost lidí, kteří mohli skutečné důvody zjistit a upozornit cestující, že si pěkně počkají. Nebo mohli vyslat motorák směr České Budějovice,“ myslí si rozhořčený zákazník.

ČD – Času dost
„Když před jedenáctou hodinou oznámili, že další rychlík, odjíždějící v 9:56, má 70 minut zpoždění, a o tom předcházejícím spoji IC už radši ani nemluvili, šli jsme na autobus. V pokladně mi lístky vzali zpátky a vyplatili peníze. Obě nádraží jsou od sebe vzdálená jenom minutu chůze. Mrzí mě, že stálým mlžením o skutečné době zpoždění v nás udržovali železničáři naději, že se vlak do Budějic co nevidět objeví. Možná nám ale chtěli zabránit, abychom jimneodešlina autobus a byli v cíli dřív. Ostatně, ne nadarmo se říká, že za zkratkou ČD se skrývají slova Času dost,“ dodává už s úsměvem cestující.

Spoluautor Milan Holakovský