I zkušení archeologové zůstali v úžasu stát, když na sklonku sezony vykopávek před několika lety ještě jednou kopli do břehů řeky Kalambo u velkých vodopádů na hranici mezi Zambií a Tanzánií, píše britský deník The Guardian.
Jednoduchá konstrukce vytvořená opracováním dvou klád ostrými kamennými nástroji mohla tvořit část chodníku nebo plošiny pro lidské předky žijící u řeky Kalambo před téměř půl milionem let, píše list.
Stopy na kládách ukazují, že byly osekány a oškrábány řadou kamenných nástrojů také nalezených na místě. Jedna kláda leží nad druhou a drží ji velký zásek ve tvaru obráceného U na spodní straně.
„Když jsem to viděl poprvé, myslel jsem si, že to nemůže být pravda. Dřevo a kámen nasvědčují vysoké míře důmyslu, technologické zručnosti a plánování,“ řekl vedoucí výzkumu, archeolog Liverpoolské univerzity Larry Barham.
Deník The New York Times upřesnil, že badatelé navazovali na práci britských expedic z poloviny minulého století, které přinesly řadu nálezů, ale nemohly je spolehlivě datovat, protože dříve dostupná radiouhlíková metoda je použitelná jen pro předměty mladší pětapadesáti tisíc let.
Homo erectus, nebo homo naledi?
Vědci z univerzity v Aberystwyth ve Walesu proto vyvinuli metodu datování založenou na vlastnostech křemene. Ten totiž akumuluje energii z rozpadajících se atomů přirozeně se vyskytujících v půdě a vědci pak mohou měřit, kolik jí vyzáří. V případě klád z břehu zambijské řeky měření ukazuje, že dřeva jsou stará asi 476 tisíc let.
Badatelé si nejsou úplně jistí, který z předchůdců člověka se tehdy sekery a dalšího nářadí chopil. „Mohl to být například homo erectus nebo homo naledi. V téhle době máme v jižní Africe mnoho různých druhů hominidů,“ sdělil BBC archeolog velšské univerzity Geoff Duller.
Podle New York Times je pravděpodobné, že mohlo jít o homo heidelbergensis, dalšího z předchůdců současného člověka, jehož vzestup podle současného stavu poznání začal někdy před 300 tisíci lety.
Ojedinělé dochování
Zřejmé není ani to, k čemu konstrukci první známí tesaři použili.
„Může to být část chodníku, nebo základu nějaké plošiny. Na té můžete třeba uložit potraviny, nebo palivové dříví, aby zůstalo v suchu. Nebo to mohlo místo, kde člověk seděl a něco vyráběl. Také si můžete dát nahoru nějakou stříšku a spát tam,“ uvažoval Barham.
Klády se dochovaly díky tomu, že zůstaly zapadlé v promočených vrstvách písku bez přístupu kyslíku. „Dřevo jinak podléhá zkáze. Je proto možné, že je lidé používali víc a déle než dosud nasvědčoval archeologický záznam. Zjištění výzkumného týmu proto poskytuje vzácný vhled do role tohoto prostého materiálu v lidské evoluci,“ hodnotila pro britský list archeoložka z univerzity v anglickém Readingu Annemielke Milksová.
